Aktuality AK

Bílé kosočtverce na připojené fotografii ukazují polohu 20 z 83 mladých galaxií s nízkou hmotností, které byly nalezeny na infračervených snímcích obří kupy galaxií Abell 2744. Tato kompozice zahrnuje snímky pořízené přes tři filtry NIRCam (F200W jako modrý, F410M jako zelený a F444W jako červený). Filtr F410M je vysoce citlivý na světlo vyzařované dvojnásobně ionizovaným kyslíkem – atomy kyslíku, které byly zbaveny dvou elektronů – v době, kdy reionizace byla v plném proudu. Tato záře, emitovaná jako zelené světlo, se během miliard let putování rozpínajícím se vesmírem „protáhla“ do infračervené oblasti. Hmotnost kupy působí jako přirozená čočka, která astronomům umožňuje vidět tyto malé galaxie v podobě, v jaké byly v době, kdy byl vesmír starý asi 800 milionů let.

Nová studie NASA naznačuje, že množství kyslíku v atmosféře a intenzita magnetického pole spolu souvisí již více než půl miliardy let. Podle nově zveřejněné analýzy vědců z NASA po 540 milionů let souvisí intenzita zemského magnetického pole s kolísáním atmosférického kyslíku. Výzkum naznačuje, že procesy v hlubinách Země mohou ovlivňovat obyvatelnost povrchu planety.

Tento nový složený snímek pořízený na základě detekce rentgenového záření prostřednictvím rentgenové observatoře NASA Chandra (modrá a fialová barva), rádiových dat z radioteleskopu MeerKAT (oranžová a žlutá barva) a optického snímku z PanSTARRS (červená, zelená a modrá barva) ukazuje PLCK G287.0+32.9. Tuto masivní kupu galaxií, která se nachází asi 5 miliard světelných let od Země, astronomové poprvé pozorovali v roce 2011.

Astronomové pomocí přístroje MUSE (Multi Unit Spectroscopic Explorer) na dalekohledu VLT (Very Large Telescope) Evropské jižní observatoře ESO pozorovali aktivní hvězdotvornou galaxii NGC 253 v tisíci barvách současně. NGC 253 se nachází ve vzdálenosti přibližně 11,5 milionu světelných let v souhvězdí Sochaře (Sculptor).

Astronomové pomocí soustavy radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) pozorovali kometu C/2014 UN271 (Bernardinelli-Bernstein) – největší a druhou nejvzdálenější kometu, která kdy byla pozorována z Oortova oblaku – když byla více než v polovině cesty k Neptunu, v ohromující vzdálenosti 16,6násobku vzdálenosti mezi Sluncem a Zemí.

Pozorování 30 protoplanetárních disků mění naše představy o vývoji plynu v místech zrodu planet. Mezinárodní tým astronomů odhalil převratné poznatky o discích plynu a prachu obklopujících blízké mladé hvězdy pomocí soustavy ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array). Tyto výsledky, publikované ve 12 článcích ve zvláštním vydání časopisu The Astrophysical Journal, jsou součástí velkého programu ALMA známého jako AGE-PRO (ALMA Survey of Gas Evolution of PROtoplanetary Disks).

Mars, tajemná rudá planeta, už dlouho fascinuje lidstvo svou drsnou, zdánlivě pustou krajinou. Dnes je to chladný a suchý svět – stín své kdysi živé minulosti. Ale co když se na této pusté ploše kdysi nacházely tryskající řeky, rozlehlá jezera a dokonce i srážky, podobně jako na rané Zemi? Převratný objev roveru Curiosity, který nalezl překvapivě vzácný minerál zvaný siderit, nejen mění naše představy o dávném Marsu, ale nabízí také hluboký pohled na vývoj planetárního klimatu a možná i varovný příběh pro náš svět.

Pozůstatek supernovy Vela v souhvězdí Plachet je jedním z nejbližších pozůstatků supernovy vzhledem k Zemi. Supernova se nachází ve vzdálenosti asi 900 světelných let a explodovala přibližně před 11 000 lety. To je právě v době mladšího dryasu a vědci se ptají, zda spolu tyto dvě události souvisejí a zda jiné supernovy vyvolaly rovněž ochlazení klimatu.

Nový vzrušující výzkum navrhuje praktický, postupný plán terraformace Marsu, který začíná oteplením planety a jejím osídlením životem, což by ji mohlo učinit obyvatelnou během několika století. Mars, kdysi bohatý na tekoucí vodu, je opět v centru pozornosti díky novým pokrokům v oblasti modelování klimatu, vesmírných technologií a syntetické biologie, které činí terraformaci pravděpodobnější než kdykoliv předtím.

Na připojeném obrázku je obrovská eliptická galaxie ESO 325-G004 – v době svého vzniku zářila 10 000krát jasněji než dnes. Tyto typy galaxií na krátkou dobu ozářily celý vesmír – a přispěly k záření kosmického mikrovlnného pozadí, které můžeme měřit dnes.