Aktuality AK

Mlhovina Tarantule (známá též jako 30 Doradus či NGC 2070) září jasnými hvězdami a chaotickým prachem, které Hubbleův vesmírný dalekohled HST zachytil v živých detailech. Je to hvězdná továrna mimo naši Galaxii, kde zuří hvězdné větry a odehrává se kosmické drama.

Astronomové pomocí vesmírného dalekohledu James Webb Space Telescope (JWST), který je společným projektem NASA, ESA a CSA, objevili silné důkazy o existenci obří planety obíhající kolem hvězdy ve stelárním systému nejblíže našemu Slunci. Trojhvězdný systém Alfa Centauri, vzdálený pouhé 4 světelné roky od Země, je již dlouho lákavým cílem při hledání světů mimo naši Sluneční soustavu.

Experimenty ze Southwest Research Institute nabízejí nový pohled na chemický cyklus peroxidu vodíku na Europě. Uhlíkaté sloučeniny stoupající z podpovrchového oceánu na ledový povrch Europy jsou ozářeny energetickým plazmatem Jupitera, čímž dochází k syntéze peroxidu, který se může vrátit zpět do oceánu a uvolnit chemickou energii, která může přispět k obyvatelnosti oceánu. Tyto poznatky jsou podrobně popsány v novém článku publikovaném v červencovém čísle časopisu Planetary Science Journal z roku 2025.

Tato umělecká ilustrace znázorňuje volně se pohybující planetu, která putuje vesmírem a není vázána na žádnou hvězdu. Nový výzkum naznačuje, že i bez hvězdy mohou tyto planety vytvářet své vlastní miniaturní planetární systémy.

Vzácný marťanský meteorit odhalil složité vulkanické procesy a heterogenitu pláště na Marsu a poskytl nové stopy k magmatické evoluci a tepelné historii této planety. V průlomovém objevu publikovaném v prvním čísle časopisu Planet vědci z Chengdu University of Technology odhalili, jak vznikla nově identifikovaná marťanská hornina. Tento vzorek – Northwest Africa (NWA) 16254 – patří do skupiny gabrových šergottitů a vykazuje významné geochemické ochuzení. Studiem jeho složení otevřel tým nové okno do vulkanické historie Marsu a způsobu, jakým jeho plášť a kůra v průběhu času interagovaly.

Mimořádná rentgenová studie odhaluje, jak se síra mění a formuje ve vesmíru, a nabízí nový pohled na skrytou chemii Mléčné dráhy. Mezinárodní tým vědců provedl průlomové měření elementární síry rozložené ve vesmíru s využitím pozorování z rentgenové družice XRISM (X-ray Imaging and Spectroscopy Mission), kterou vede Japonsko.

Navzdory výkonným dalekohledům, se kterými moderní astronomové pracují, jsou vzdálené končiny Sluneční soustavy stále záhadou. Do těchto oblastí neproniká mnoho slunečního světla a existují silné náznaky, že se tam skrývají dosud neobjevené objekty. Tělesa, která astronomové v těchto temných končinách objevili, jsou primordiální a jejich oběžné dráhy naznačují přítomnost dalších dosud neobjevených objektů. Složit to všechno dohromady je náročné.

Astronomové potvrdili existenci vzácné planety obíhající retrográdně v těsném dvojhvězdném systému. Většina hvězd ve vesmíru je součástí dvojhvězdných systémů nebo vícenásobných soustav. V těchto systémech může blízká doprovodná hvězda ztěžovat vznik planet a udržení stabilních oběžných drah pouze kolem jedné z hvězd.

Nové fosilní důkazy naznačují, že kambrijská exploze – dlouho oslavovaná jako dramatický zrod složitého živočišného života – nemusí být tou náhlou evoluční událostí, za kterou jsme ji považovali. Výzkumníci analyzující starověké stopy fosilií z doby před 545 miliony let objevili známky překvapivě vyspělých, mobilních tvorů, kteří předcházeli kambriu o miliony let. Tyto organismy měly pravděpodobně segmentovaná těla, svaly, a dokonce i primitivní smyslové systémy, které po sobě zanechávaly stopy, jež svědčí o pohybu, adaptaci a komplexnosti.

Na publikovaném obrázku je schéma experimentu MIT: Dva jednotlivé atomy plovoucí ve vakuové komoře jsou osvětleny laserovým paprskem a fungují jako dvě štěrbiny. Interference rozptýleného světla je zaznamenána vysoce citlivou kamerou zobrazenou jako stínidlo. Nekoherentní světlo se jeví jako pozadí a naznačuje, že foton se choval jako částice procházející pouze jednou štěrbinou.