Aktuality AK

Astronomové objevili pomocí vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST) důkazy o plynném metanu na vzdálené trpasličí planetě Makemake. Tento objev, o kterém informoval článek v časopise Astrophysical Journal Letters, zpochybňuje tradiční pohled na Makemake jako na klidné, zamrzlé těleso a činí z ní teprve druhý transneptunský objekt po Plutu, u kterého byla přítomnost plynu potvrzena.

Co může Galaktická obyvatelná zóna (GHZ – Galactic Habitable Zone), což je oblast Galaxie, kde se podle hypotézy může vyvíjet složitý život, naučit vědce o hledání správných hvězd, které by mohly mít obyvatelné planety? Právě tímto se zabývá nedávná studie přijatá k publikaci v časopise Astronomy & Astrophysics. Mezinárodní tým vědců zkoumal souvislost mezi migrací hvězd a tím, co by to mohlo znamenat pro hledání obyvatelných planet v naší Galaxii. Tato studie má potenciál pomoci vědcům lépe pochopit astrofyzikální parametry pro hledání obyvatelných světů mimo Zemi a dokonce i života, jak ho známe.

Na obrázku je rudý veleobr DFK 52 a jeho okolí, jak je viděl radioteleskop ALMA. Obrovská, složitá bublina vyfukovaná touto extrémní hvězdou má průměr asi 1,4 světelného roku, což je tisíckrát více než rozměr Sluneční soustavy. ALMA detekuje záření neviditelné pro lidské oko, s vlnovou délkou kolem 1,3 milimetru, emitované molekulami oxidu uhelnatého a oxidu křemičitého. Díky Dopplerovu jevu tým vědců změřil, jak rychle se plyn pohybuje podél našeho pohledu směrem ke hvězdě. Na tomto snímku jsou části bubliny, které se od nás pohybují směrem od nás, zobrazeny červeně a materiál pohybující se směrem k nám modře.

Výzkumný tým využil archivní data z Hubbleova vesmírného dalekohledu HST i nová pozorování k přesnému měření dvojhvězdného systému NGC 3603-A1. Jedna hvězda má hmotnost přibližně 93krát větší než naše Slunce, zatímco její průvodce má hmotnost zhruba 70 hmotností Slunce. Dohromady představují jeden z nejhmotnějších dvojhvězdných systémů, jaké kdy byly v naší Galaxii objeveny.

Slabá magnetická pole kdysi vystavovala lidi radiaci. Lidé se adaptovali pomocí přístřeší, oblečení a ochrany prostřednictvím minerálů. Naše první setkání bylo trochu trapné. Jeden z nás je archeolog, který studuje, jak lidé v minulosti interagovali se svým prostředím. Dva z nás jsou geofyzici, kteří zkoumají interakce mezi sluneční aktivitou a magnetickým polem Země.

Na svazích marťanských hor a v jejich kráterech se nacházejí útvary, které vypadají jako proudy medu, pokryté prachem a zamrzlé na místě. Tyto struktury jsou ve skutečnosti ledovce, které se plíží vpřed téměř nepostřehnutelným tempem. Vědci se léta domnívali, že jsou z velké části složeny z hornin s jen omezeným množstvím ledu.

Japonská agentura pro průzkum vesmíru JAXA požádala o finanční prostředky na účast v misi Rapid Apophis Mission for Space Safety (RAMSES) Evropské kosmické agentury ESA. RAMSES je navrhovaná mise ESA, jejímž cílem je setkání s 375 m velkým asteroidem Apophis a jeho bezpečný, ale výjimečně blízký průlet kolem Země v roce 2029.

Byl objeven nový transneptunský objekt 2017 OF201 na vzdálené oběžné dráze a s potenciální velikostí trpasličí planety. Tento nález naznačuje další skrytá tělesa za Neptunem. Výzkumný tým vedený Sihao Chengem z Přírodovědecké fakulty Institutu pro pokročilá studia identifikoval pozoruhodný transneptunský objekt (TNO) v odlehlých končinách Sluneční soustavy.

Exoplanety označované jako subneptuny bohaté na vodu mohou nabídnout klíčová vodítka k tomu, kde by mohl existovat život mimo Zemi. Pro astrobiology začíná pátrání po životě mimo Sluneční soustavu stejnou otázkou, jakou byste si položili v poušti: kde je voda? Mezi dosud objevenými planetami se zdá, že jeden velmi běžný typ má nitro bohaté na vodu. Tyto planety jsou známé jako subneptuny, protože svou velikostí a hmotností spadají mezi Zemi a Neptun.

Nalezení planet podobných Zemi je téměř nemožné, protože hvězdy je přesvětlují svou září. Konvenční konstrukce dalekohledů selhávají, ale navrhovaný obdélníkový infračervený dalekohled by mohl tento problém vyřešit. Mohl by odhalit desítky slibných světů do vzdálenosti 30 světelných let, což by připravilo cestu k pozorování známek života.