Aktuality AK

Nová mapa hlubokého vesmírného pole ze spolupráce COSMOS s vesmírným teleskopem Jamese Webba (JWST) přepisuje to, co si vědci mysleli, že vědí o raném vesmíru. Data, která pokrývají téměř celou historii vesmírného času a zahrnují téměř 800 000 galaxií, ukazují, že vesmír tvořily hvězdy a supermasivní černé díry mnohem dříve – a ve větším počtu – než se doposud předpokládalo. Tento bezprecedentní rozsah nabízí pohled na mládí vesmíru v měřítku nástěnné malby a nutí vědce přemýšlet, zda jejich základní kosmologické modely stále platí.

Malá hvězda o hmotnosti pouhé pětiny našeho Slunce šokovala astronomy tím, že hostí planetu typu plynného obra TOI-6894 b – něco, co se dlouho považovalo za téměř nemožné. Tento objev, který byl učiněn díky datům z družice TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite) a potvrzen jedním z největších teleskopů na světě, zpochybňuje přední teorie vzniku planet.

Astronomové využívající dalekohled ESO Very Large Telescope (VLT) pořídili působivé snímky výjimečně strukturovaného planetárního disku kolem hvězdy RIK 113. Nachází se 431 světelných let od Země v souhvězdí Štíra. Hvězda, známá také jako 2MASSJ16120668-3010270, hostí strukturovaný protoplanetární disk.

Vědecký tým z Astronomického ústavu Havajské univerzity (IfA) odhalil nový oslnivý druh kosmické exploze, která je mnohem energičtější než cokoliv, co bylo dosud pozorováno. Tým tyto vzácné události pojmenoval „extrémní nukleární přechodné jevy“ (Extreme Nuclear Transients – ENT), ke kterým dochází, když jsou masivní hvězdy – nejméně třikrát hmotnější než naše Slunce – roztrhány supermasivními černými dírami. Výsledky týmu byly nedávno publikovány v časopise Science Advances.

Na tomto novém snímku z vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST) upoutá pozornost především centrální mega monstrum, kterým je kupa galaxií Abell S1063. Tento obrovský soubor galaxií, ležící 4,5 miliardy světelných let od Země v souhvězdí Jeřába, je dominantou scény. Při bližším pohledu zjistíme, že tento hustý soubor hmotných galaxií je obklopen zářícími světelnými pruhy. Jedná se o krátké, zakřivené, červeně zářící čáry, což jsou obrazy vzdálených galaxií v pozadí zvětšené a deformované gravitační čočkou. Tyto pokřivené oblouky jsou skutečným předmětem zájmu vědců: slabé galaxie z dávné minulosti vesmíru.

Astronomové CfA (Center for Astrophysics Harvard & Smithsonian) pomohli objevit vzácné typy metanolu, stavebního kamene nezbytného pro vznik života, jak ho známe. Tento umělecký koncept ukazuje disk prachu a plynu obklopující mladou hvězdu s velkou dutinou vyhloubenou formující se obří planetou. Teplý metanol sledující stěnu prachové dutiny je zvýrazněn. Tyto molekuly pocházejí z ledu bohatého na organické látky, který je zahříván zářením hvězdy a vytváří plyn. Detekce metanolu, stejně jako izotopů metanolu, podporuje myšlenku, že mezihvězdný led může přežít vznik planetotvorných disků.

Nová pozorování zpochybnila původní hypotézu vědců o tom, jak hvězda pohltí planetu a způsobí její zánik. Pozorování vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST) přinesla překvapivý zvrat v příběhu o hvězdě, která je považována za první pozorovanou stálici, která pohltila planetu. Nová zjištění naznačují, že hvězda se ve skutečnosti nezvětšovala, aby pohltila planetu, jak se dříve předpokládalo. Namísto toho Webbova pozorování ukazují, že poloměr dráhy planety se postupem času zmenšoval a pomalu ji přibližoval k zániku, až ji hvězda zcela pohltila.

Astronomové zjistili pomocí vesmírného dalekohledu James Webb Space Telescope (JWST) v atmosféře planety WASP-121 b vodu, oxid uhelnatý a oxid křemičitý na denní straně a metan na noční straně planety. Jedná se o první a jediný případ detekce oxidu křemičitého v atmosféře jakékoliv planety – včetně planet ve Sluneční soustavě i mimo ni.

Údaje z Webbova teleskopu JWST podložené laboratorními experimenty ukazují, že ledový plášť Jupiterova měsíce Europa je dynamickou krajinou s ledem, který krystalizuje a mění tvar pod vlivem kosmického bombardování.

Obecně se předpokládá, že naše Galaxie je na kolizním kurzu se sousední galaxií v Andromedě. V důsledku jejich splynutí, které se předpokládá přibližně za 5 miliard let, by obě velké spirální galaxie vytvořily novou eliptickou galaxii. Podle nové studie však může být pravděpodobnost této katastrofické události menší, než se dosud předpokládalo. Naše Galaxie – Mléčná dráha – může uniknout srážce s Andromedou (M31), jak naznačuje nový výzkum.