Aktuality AK

Jižní pól Marsu je pravděpodobným kandidátem pro budoucí průzkumné úsilí. Je to také oblast zájmu astrobiologů, protože existuje určitá šance, že by tam mohly být známky starověké vody, a tedy i známky starověkého života – pokud na rudé planetě vůbec nějaké byly.

Na úvodním obrázku jsou dva Jupiterovy měsíce, Ganymed (největší měsíc planety) vlevo a Io (měsíc s mnoha aktivními sopkami) vpravo. Webbův teleskop je oba zachytil 15. listopadu 2022. Obrázek Ganymedu je spektroskopický snímek (kde je bílé světlo rozděleno do barevné duhy). Snímek Io je infračervený neboli tepelný obraz. Snímek Ganymedu odhaluje rozložení peroxidu vodíku na měsíčních pólech. Na snímku Io jsou zachyceny obrovské sopečné erupce (jasné skvrny). Vesmírný dalekohled NASA James Webb Space Telescope pořizuje mimořádné snímky hlubokého vesmíru a odhaluje známá místa způsoby, jaké dosud nebyly vidět. Zaměřil se však také na objekty mnohem blíže k domovu, v naší vlastní Sluneční soustavě. A zase se to povedlo!

Earendel, nejvzdálenější známá hvězda, je masivní hvězda typu B, která je více než dvakrát žhavější než naše Slunce a je asi milionkrát svítivější. Vyplývá to z analýzy dat z Webbova přístroje Near-Infrared Camera (NIRCam). Earendel, také známá jako WHL0137-LS, je velmi hmotná hvězda nacházející se v souhvězdí Cetus (Velryba). Hvězda je tak daleko, že jejímu světlu trvalo 12,9 miliardy let, než dosáhlo Země, a jeví se nám jako v době, kdy byl vesmír starý pouhých 7 % svého současného věku.

Vědci z Mezinárodního centra pro teoretické vědy v Bengaluru navrhli metodu měření rychlosti rozpínání vesmíru pomocí gravitačních vln ze splynutí párů černých děr. S využitím pokročilých detektorů gravitačních vln plánují zkoumat opakované slučování černých děr a zpoždění mezi nimi, aby vypočítali rychlost expanze, aniž by potřebovali přesné informace o galaxiích nebo párech černých děr, kterých se to týká.

Data odeslaná sondou InSight před jejím odchodem do důchodu loni v prosinci poskytla nové podrobnosti o tom, jak rychle se planeta otáčí a jak moc se kývá. Vědci provedli nejpřesnější měření rotace Marsu, jaká kdy byla k dispozici, a poprvé tak odhalili, jak se planeta kolébá v důsledku „šplouchání“ jejího roztaveného kovového jádra. Zjištění, která jsou podrobně popsána v nedávném dokumentu Nature, se opírají o data z přistávacího modulu NASA s názvem InSight, který fungoval čtyři roky, než se během své prodloužené mise v prosinci 2022 odmlčel. Poznámka editora: Tento článek byl aktualizován 7. srpna 2023, aby odrážel poznatek, že rychlost rotace Marsu se zrychluje asi o 4 obloukové milivteřiny za rok na druhou.

Skupina vědců z EPFL objevila metodu, jak využít fenomén silné gravitační čočky, dosahující přesnosti přibližně třikrát vyšší než jakákoliv jiná existující technika, k přesnému odhadu hmotnosti galaxie s kvasarem a sledování jejího vývoje v kosmickém čase. Tyto znalosti týkající se hmotnosti galaxií, které hostí kvasary, přispívají k našemu chápání vývoje galaxií v raném vesmíru a pomáhají při konstrukci modelů pro formování galaxií a růst černých děr. Zjištění byla nedávno zveřejněna v časopise Nature Astronomy.

Výzkum odhaluje, že sopky Olympus Mons a Alba Mons na Marsu vykazují rysy podobné aktivním sopečným ostrovům Země, což pravděpodobně naznačuje minulou interakci lávy a kapalné vody. To podporuje hypotézu, že v severních nížinách Marsu mohl kdysi existovat obrovský oceán. Studium těchto vulkanických hornin by mohlo poskytnout pohled na klimatický vývoj Marsu. Představte si sopečný ostrov o velikosti Francie a přes 20 kilometrů vysoký. Taková krajina možná kdysi existovala na planetě Mars.

Mezinárodní výzkum vedený Instituto de Astrofísica de Canarias (IAC) a University of La Laguna (ULL) našel první důkaz existence masivní galaxie bez temné hmoty. Výsledek je výzvou pro současný standardní model kosmologie. Studie je publikována ve specializovaném časopise Astronomy and Astrophysics. Popis k obrázku: Srovnání mezi konvenční galaxií (ESO 325-G004) obalenou v halo temné hmoty, která zabírá těžší misku na váze, a galaxií NGC 1277 (vlevo), ve které studie rozložení látky odhaluje nepřítomnost temné hmoty.

Ve vesmíru jsme objevili již více než 5 400 exoplanet. Tyto světy sahají od horkých jupiterů, kteří těsně obíhají kolem svých hvězd, přes teplé oceánské světy až po studené plynné obry. I když víme, že tam jsou, moc toho o nich nevíme. Charakteristiky, jako je hmotnost a velikost, jsou poměrně snadno měřitelné, ale jiné vlastnosti, jako je teplota a složení atmosféry, to už je větší oříšek. Další generace dalekohledů se tedy pokusí zachytit tyto informace, včetně jednoho navrhovaného dalekohledu od Čínského národního úřadu pro vesmír.

Mladá planeta kroužící kolem červeného trpaslíka se na oběžné dráze mění nepředvídatelným způsobem. Je tak blízko své mateřské hvězdy, že zažívá konzistentní přívaly energie, což způsobuje vypařování její vodíkové atmosféry – planeta je postupně rozfoukávána.