Aktuality AK

Použitím přístroje MUSE (Multi-Unit Spectroscopic Explorer) na dalekohledu VLT (Very Large Telescope) Evropské jižní observatoře ESO v Chile astronomové pořídili nádherný snímek spirální galaxie s příčkou Messier 61 (zkráceně M61).

Supermasivní černá díra uprostřed kvazaru H1821+643, který je vzdálen od Země asi 3,4 miliardy světelných roků, rotuje zhruba poloviční rychlostí světla. Kompozitní snímek kvazaru H1821+643 v úvodu článku obsahuje rentgenové záření zachycené družicí Chandra (modrá barva), které bylo zkombinováno s rádiovým zářením z radioteleskopu Karl G. Jansky Very Large Array (červená barva) a s optickým světlem z dalekohledu PanSTARRS na Havaji (bílá a žlutá barva).

Nově objevená hvězda pojmenovaná S4716 dosahující rychlosti 8 000 km/s se přibližuje na vzdálenost 98 AU (astronomických jednotek) k objektu Sagittarius A*, což je supermasicní černá díra v centru naší Galaxie – Mléčné dráhy. V centru naší Galaxie se nachází supermasivní černá díra pojmenovaná Sagittarius A* (Sgr A*), jejíž hmotnost byla určena na 4,1 miliónu hmotností Slunce. Toto gravitační monstrum je obklopeno skupinou hvězd přezdívanou S hvězdokupa, které kolem černé díry obíhají vysokými rychlostmi.

Nově publikovaný výzkum kvantifikoval přítomnost organického uhlíku v horninách Marsu. Vůbec poprvé vědci využili data z roveru Curiosity ke změření celkového množství organického uhlíku – klíčové složky v organických molekulách – v marťanských horninách.

Na novém snímku s vysokým rozlišením vidíme mlhovinu Tarantule (Tarantula Nebula) – zářící region rodících se hvězd ve Velkém Magellanově oblaku, což je satelitní galaxie Mléčné dráhy – v novém světle s nejasnými oblaky plynu umožňujícími nahlédnutí do regionu, který formují velmi hmotné hvězdy.

Od svého startu 24. 11. 2021 sonda NASA s názvem DART (Double Asteroid Redirection Test) směřuje k příletu k binárnímu asteroidu Didymos a ke srážce s menším průvodcem planetky s názvem Dimorphos. To vše se odehraje 26. 9. 2022, kdy kolizí vyvrcholí tato sebevražedná mise.

První čínská návratová sonda Chang´e-5 je celkem pátou měsíční výzkumnou misí v rámci čínského programu Chinese Lunar Exploration Program, která byla vypuštěna 23. 11. 2020. Na povrchu Měsíce přistála 1. 12. 2020 v severní části Oceánu bouří (Oceanus Procellarum) poblíž rozsáhlého vulkanického komplexu Mons Rümker.

Vzorky prachu odebrané z asteroidu Ryugu japonskou kosmickou sondou Hayabusa 2 obsahují organický materiál, který ukazuje, že některé stavební bloky života na Zemi se mohly zformovat ve vesmíru, jak prohlásili japonští odborníci.

Mezinárodní tým planetologů pod vedením vědců z University of Oxford uskutečnil analýzu pozorování Uranu a Neptunu v oboru viditelného světla a infračerveného záření prováděných pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu HST, dalekohledu NASA s názvem Infrared Telescope Facility (ITF) a dalekohledu Gemini North telescope.

Po desetiletí vědci pozorují tmavé sesuvy půdy na planetě Mars označované jako tmavé pruhy na svahu. Poprvé je zaregistrovaly sondy Viking v 70. letech minulého století; pozoroval je tehdy každý orbiter, avšak mechanismus stojící za vznikem těchto útvarů byl usilovně dlouho diskutován. Může za jejich vznikem stát vodní aktivita na rudé planetě, nebo jsou důsledkem určitých forem suchých mechanismů?