Aktuality AK

Kuiperův pás, obrovský disk překypující ledovými tělesy včetně Pluta a nacházející se těsně za oběžnou dráhou Neptunu v naší Sluneční soustavě, vykazuje u svých objektů zajímavou barevnou paletu od jasně bílé až po tmavě načervenalou. Tento výrazný barevný rozsah, jedinečný mezi všemi populacemi Sluneční soustavy, dlouho zůstával záhadou. Mezi vědci převládá teorie, že různé barvy pravděpodobně pocházejí z trvalého ovlivňování povrchových organických materiálů galaktickým kosmickým zářením.

Statistické metody podporují myšlenku, že všechny rádiové záblesky se mohou opakovat, pokud jsou pozorovány dostatečně dlouho. Vědci z MIT Kavli Institute zdvojnásobili známé opakující se zdroje Fast Radio Burst (FRB) na 50, jak vyplývá ze studie zveřejněné v The Astrophysical Journal. S využitím pokročilých statistických metod a radioteleskopu CHIME výzkum naznačuje, že všechny FRB (tzv. rychlé rádiové záblesky) se mohou nakonec opakovat, s různou dobou trvání výbuchu a s různým frekvenčním rozsahem, což naznačuje jejich různé původy. Studie pomáhá pochopit explozivní hvězdnou smrt a její důsledky.

Fermiho kosmický dalekohled registrující gama paprsky pozoruje vesmír pomocí formy světla s nejvyšší energií a poskytuje důležité okno do nejextrémnějších jevů vesmíru: od záblesků gama záření a výtrysků černých děr až po pulsary, zbytky supernov a původ kosmického záření.

Publikovaný infračervený snímek z vesmírného teleskopu James Webb Space Telescope (JWST) byl pořízen pro program JWST Advanced Deep Extragalactic Survey neboli JADES. Ukazuje část oblasti oblohy známé jako GOODS-South, která byla dobře studována Hubbleovým vesmírným dalekohledem HST a dalšími observatořemi. Je zde vidět více než 45 000 galaxií.

Podle kvantové mechaniky je stav vakua zaplněn virtuálními páry částic, které podstupují procesy spontánní tvorby a ničení. Tyto kvantové fluktuace se mohou v přítomnosti pole pozadí proměnit ve skutečné páry částic. Nejvýraznějším příkladem takového procesu je Schwingerův jev předpovídající tvorbu párů nabitých částic v přítomnosti elektrického pole. V novém výzkumu astrofyzikové z Radboudovy univerzity prokázali existenci místního mechanismu produkce gravitačních částic v zakřivených časoprostorech podobného Schwingerovu jevu pro elektrická pole.

Galaxie JD1, zvětšená gravitační čočkou, přináší zprávu o samotném úsvitu galaxií krátce po Velkém třesku. První miliarda let života vesmíru byla zásadním obdobím v jeho vývoji. Po Velkém třesku, přibližně před 13,8 miliardami let, se raný vesmír zvětšil a dostatečně ochladil, aby se vytvořily atomy vodíku. Atomy vodíku absorbují ultrafialové fotony z mladých hvězd; avšak až do zrození prvních hvězd a galaxií se vesmír stal temným a vstoupil do období známého jako kosmický temný věk.

Tým vědců spojený s několika institucemi v Česku, Japonsku a USA našel důkazy o pulzech blesků na Jupiteru, které jsou podobné těm na Zemi. Ve své studii, o níž informoval časopis Nature Communications, skupina zkoumala množství dat pořízených vesmírnou sondou Juno kroužící kolem Jupitera.

Kosmická sonda NASA s názvem Juno proletěla kolem Jupiterova vulkanického měsíce Io v úterý 16. května 2023 a poté kolem samotného plynného obra. Průlet kolem měsíce byl zatím nejbližší, ve vzdálenosti asi 35 500 kilometrů. Nyní, ve třetím roce své prodloužené mise zkoumající nitro Jupitera, bude sonda na sluneční pohon také zkoumat soustavu prstenců, kde se nacházejí některé vnitřní měsíce planety Jupiter.

Oblak vodní páry ze Saturnova měsíce Enceladus o délce více než 9 000 kilometrů detekovali vědci pomocí kosmického dalekohledu NASA James Webb Space Telescope (JWST). Nejen, že je to poprvé, kdy byla taková vodní emise spatřena na tak rozsáhlou vzdálenost, ale Webbův teleskop také dává vědcům poprvé přímý pohled na to, jak tato emise zásobuje vodou celý systém Saturnu a jeho prstence.

Už nějakou dobu víme, že asteroid 3200 Phaethon se chová jako kometa. Když je blízko Slunce, zjasňuje se a tvoří ohon a je zdrojem každoročního meteorického roje Geminid, i když za většinu meteorických rojů jsou zodpovědné komety. Vědci označovali Phaethonovo chování podobné kometě jako důsledek prachu unikajícího z asteroidu, když je zahřátý Sluncem. Nová studie využívající dvě sluneční observatoře NASA však odhaluje, že Phaethonův ohon není vůbec zaprášený, ale je ve skutečnosti tvořen plynným sodíkem.