Aktuality AK

Trpasličí planeta Haumea sídlí v Kuiperově pásu za oběžnou dráhou nejvzdálenější planety Neptun. Známá také jako 2003 EL61 je v několika ohledech zvláštní. Byla objevena v roce 2003 a otáčí se mnohem rychleji než cokoli jiného její velikosti. Kolem vlastní osy se tak otočí za pouhé 4 hodiny. Díky své rychlé rotaci má místo koule tvar vyfouknutého míče amerického fotbalu. Její povrch je téměř rovnoměrně (> 90 %) pokryt vodním ledem. Haumea má nejméně dva měsíce, Hi'iaka a Namaka, a také zajímavý prstenec. Jeden oběh kolem Slunce jí trvá 285 let.

Vznik Sluneční soustavy zůstává jednou z největších záhad astronomie a planetárních věd. Vědci se domnívají, že Sluneční soustava vznikla asi před 4,6 miliardami let z oblaku plynu a prachu známého jako sluneční mlhovina. Přesný proces, jakým se to stalo a jak planety vznikaly, však stále není zcela objasněn. Vzorky minerálů získané z asteroidu Ryugu japonskou sondou Hayabusa 2 pomáhají astronomům Kalifornské univerzity v Los Angeles (UCLA) a jejich kolegům získat hlubší pohled na chemické složení rané Sluneční soustavy před více než 4,5 miliardami let.

Lokesh Mishra a jeho kolegové z univerzity v Bernu a observatoře v Ženevě navrhují, aby byl typ architektur planetárních systémů rozdělen do čtyř tříd: podobné (similar), smíšené (mixed), uspořádané (ordered) a opačně uspořádané (anti-ordered).

Zkoumání nejstarších galaxií ve vesmíru vědci uskutečnili pomocí nového vesmírného dalekohledu NASA. Tým astronomů, vedený Haojing Yanem z University of Missouri (MU), využil pozorování kosmického dalekohledu Jamese Webba (JWST) a objevil 87 galaxií, které by mohly být nejstaršími známými galaxiemi ve vesmíru. Tento objev přivádí astronomy blíže k určení věku galaxií v raném vesmíru, který se podle Haojing Yana, hlavního autora a docenta fyziky a astronomie na MU, odhaduje na 200-400 milionů let po Velkém třesku.

Mezi dalšími objevy, které rover Curiosity učinil, je to, že zvlněné skalní textury naznačují, že v oblasti starověkého Marsu existovala jezera, o které vědci očekávali, že bude sušší. Když vozítko Curiosity loni na podzim dorazilo k místu obsahujícímu sírany, vědci si mysleli, že viděli poslední důkaz, že tuto oblast Marsu kdysi pokrývala jezera. Je to proto, že se zde horninové vrstvy vytvořily v sušším prostředí než v oblastech prozkoumaných v rámci mise dříve. Předpokládá se, že zdejší sírany zde zůstaly, když oblast postupně vysychala.

Saturn je známý svými ikonickými, nedotčenými prstenci. Hlavní prstenec B však může mít skvrny a pruhy tmavšího nebo světlejšího materiálu, známé též jako „paprsky“, které mohou být spojeny s interakcemi prachu s magnetickým polem planety. Tyto paprsky se objevují pravidelně, trvají asi 8 let, se středem kolem jarní nebo podzimní rovnodennosti na Saturnu. V letech 2021 a 2022 odhalila pozorování pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu HST začátek nové sezóny prstencových paprsků před příští rovnodenností v roce 2025. Vícebarevná pozorování odhalila načervenalou barvu a také to, že paprsky krouží kolem planety přibližně stejnou rychlostí jako částice v prstencích, i když jsou možná ovlivněny proměnlivou rychlostí rotace Saturnovy magnetosféry.

Wolf 1069 b je po Proximě Centauri b, Gliese 1061 d, Teegardenově hvězdě c a Gliese 1002 b a c šestou nejbližší exoplanetou o hmotnosti Země, která se nachází v konzervativní obyvatelné zóně své mateřské hvězdy.

Vědci z Rochester Institute of Technology (RIT) provedli studii využívající data shromážděná LORRI (Long Range Reconnaissance Imager), kamerou na misi NASA s názvem New Horizons. Studie na základě nových měření, která ukazují, že světlo vyzařované hvězdami mimo naši Galaxii je dvakrát až třikrát jasnější než světlo ze známých populací galaxií. Tato zjištění zpochybňují předchozí předpoklady o počtu hvězd ve vesmíru. Výsledky studie byly přijaty k publikaci v Astrophysical Journal.

Nově detekovaný prstenec se nachází ve vzdálenosti 7,4 poloměru od planetky Quaoar – mnohem dále od objektu než prstence kolem Saturnu. Quaoar je transneptunský objekt o průměru asi 1 100 km. Podobně jako trpasličí planeta Pluto i tento objekt přebývá v Kuiperově pásu, v ledovém poli trosek těles podobných kometám. Obíhá ve vzdálenosti 45,1-45,6 astronomických jednotek (AU) od Slunce a má oběžnou dobu 284,5 roku.

Konvergence dvou kosmických sond u Venuše v srpnu 2021 poskytla jedinečný pohled na to, jak je planeta schopna udržet si hustou atmosféru bez ochrany globálního magnetického pole. Mise ESA/JAXA BepiColombo, která je na cestě ke studiu Merkuru, a sonda ESA/NASA Solar Orbiter, která pozoruje Slunce z různých perspektiv – obě využívají řadu gravitačních asistencí Venuše ke změně svých trajektorií a k navedení na vhodnou dráhu. Ve dnech 9. a 10. srpna 2021 prolétly mise kolem Venuše v rozpětí jednoho dne a odeslaly zpět pozorování synergicky zachycená z osmi senzorů a dvou pozorovacích bodů ve vesmíru. Výsledky byly publikovány v Nature Communications.