Aktuality AK

Na publikovaném obrázku je schéma experimentu MIT: Dva jednotlivé atomy plovoucí ve vakuové komoře jsou osvětleny laserovým paprskem a fungují jako dvě štěrbiny. Interference rozptýleného světla je zaznamenána vysoce citlivou kamerou zobrazenou jako stínidlo. Nekoherentní světlo se jeví jako pozadí a naznačuje, že foton se choval jako částice procházející pouze jednou štěrbinou.

Vědci učinili klíčový krok k pochopení toho, jak mohly živé buňky vzniknout z neživé hmoty. V určitém okamžiku historie Země daly neživé, anorganické látky vzniknout prvním formám života. Tento přechod z neživé hmoty na živé organismy zůstává jednou z nejzásadnějších a dosud nevyřešených otázek vědy. Dnes vědci vyvíjejí syntetické buňky, které se chovají jako skutečné, ve snaze odhalit poznatky o tom, jak mohl život na naší planetě původně vzniknout.

Astronomové objevili fascinující nový svět, který zpochybňuje naše chápání planetárních systémů. Mezinárodní tým vědců pomocí družice TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite) NASA objevil TOI-2431 b, planetu velikosti Země obíhající kolem blízké hvězdy vzdálené pouhých 117 světelných let. To, co dělá tento objev mimořádným, není jen velikost planety, ale také to, jak neuvěřitelně rychle obíhá kolem své hvězdy.

Mezinárodní tým astronomů oznámil, že pomocí radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) detekoval 17 složitých organických molekul (COM – complex organic molecules) v protoplanetárním disku obklopujícím vzdálenou hvězdu. Mezi tyto detekce patří i první pozorování ethylenglykolu (CH₂OH)₂ a glykolonitrilu (HOCH₂CN), o kterých se předpokládá, že jsou stavebními kameny aminokyselin a jejich prekurzorů. Zatímco tyto molekuly byly ve vesmíru detekovány již dříve, toto je poprvé, co je vědci zaregistrovali v disku kolem protohvězdy, kde se tvoří planety, což nabízí lákavá vodítka o původu života ve vesmíru.

Spekulativní prvky nemusí být k vysvětlení vesmíru nutné. Tým výzkumníků vedený Raúlem Jiménezem, vědcem ICREA z Institutu kosmických věd (ICCUB) Barcelonské univerzity, a spolupracující s Univerzitou v Padově (Itálie), představil převratnou novou teorii o vzniku vesmíru. Jejich studie, publikovaná v časopise Physical Review Research, nabízí zásadní posun v tom, jak vědci chápou nejranější okamžiky po Velkém třesku. Na rozdíl od mnoha tradičních modelů se tento nový přístup vyhýbá spoléhání se na spekulativní nebo neprokázané předpoklady.

Nová studie odhaluje, že na Marsu se mohou dočasně tvořit solné roztoky z tající námrazy během určitých sezónních období, což zpochybňuje dlouhodobé přesvědčení o suché planetě a otevírá nové možnosti při hledání života. Výzkum solanek naznačuje, že oblasti pokryté námrazou jsou nejslibnějšími kandidáty pro budoucí obyvatelnost Marsu a astrobiologický průzkum.

Překvapivý objev v srdci Mléčné dráhy nutí vědce přehodnotit, jak vznikly masivní struktury zvané Fermiho bubliny. Vědci identifikovali husté kapsy studeného plynu skryté uvnitř rozsáhlých, intenzivně horkých mračen známých jako Fermiho bubliny, které se nacházejí uvnitř Mléčné dráhy. Tento objev je v rozporu se stávajícími teoriemi o tom, jak tyto bubliny vznikly, a naznačuje, že jsou mnohem mladší, než se dříve předpokládalo.

Zdánlivě klidná hvězda právě prozradila jedno z nejlépe střežených tajemství vesmíru: v jejím prašném disku se formuje planeta – masivní plynný obr. Po léta se hvězda MP Mus ze souhvězdí Mouchy (Musca) jevila jako bezvýrazná – žádné planety, žádné mezery v disku. Když však vědci použili detailnější snímky z radioteleskopu ALMA a spárovali je s daty o hvězdných vibracích z observatoře Gaia, objevil se dramatický obraz: planeta možná až desetkrát větší než Jupiter, skrytá před očima astronomů. Jedná se o první případ, kdy byl takto skrytý svět detekován touto metodou, což naznačuje, že v discích kolem jiných mladých hvězd by mohlo čekat mnoho dalších rodících se planet.

2,35 miliardy let starý olivínický lunární meteorit objevený v Africe nese unikátní signatury, které vyplňují téměř miliardu let dlouhou mezeru ve vulkanické historii Měsíce. Izotopové a geochemické analýzy naznačují, že hluboko uložené procesy generující teplo poháněly občasné bazaltické erupce dlouho po vzniku bazaltůdopravených na Zemi v programu Apollo. Tento vzácný vzorek zpochybňuje převládající modely měsíčního tepelného vývoje a může ukázat směr, v němž budoucí mise shromáždí nové horniny.

Pomocí kamery ´Alopeke na dalekohledu Gemini North, což je polovina Mezinárodní observatoře Gemini při NSF (National Science Foundation), astronomové pořídili přímé snímky hvězdy Betelgeuze – druhého nejbližšího rudého veleobra k Zemi – a jejího hvězdného společníka.