Aktuality AK

Přelomová studie vedená Centrem pro astrofyziku Harvard & Smithsonian (CfA) objevila „chybějící“ hmotu vesmíru pomocí rychlých rádiových záblesků (FRB – Fast Radio Bursts) – krátkých, jasných rádiových signálů ze vzdálených galaxií. Tento umělecký koncept (viz přiložený obrázek) zobrazuje jasný puls rádiových vln (FRB) na jeho cestě „mlhou“ mezi galaxiemi, známou jako mezigalaktické prostředí. Dlouhé vlnové délky, znázorněné červeně, jsou zpomaleny ve srovnání s kratšími, modřejšími vlnovými délkami, což astronomům umožňuje „zvážit“ jinak neviditelnou běžnou hmotu.

Podle týmu astronomů z Durhamské univerzity, Havajské univerzity a Liverpoolské univerzity jsou temní trpaslíci hypotetické objekty poháněné temnou hmotou, které vznikly ochlazením hnědých trpaslíků. O temné hmotě dnes víme jen to, že existuje a jak se chová, ale zatím nevíme, co to vlastně je. Za posledních padesát let bylo navrženo několik hypotéz, ale žádná z nich zatím neshromáždila dostatek experimentálních důkazů, aby zvítězila.

Analýza dat z vozítka Mars Science Laboratory Curiosity, kterou provedla Chicagská univerzita, může vysvětlit, proč byla planeta po většinu své nedávné minulosti pravděpodobně drsnou pouští. Jedna z hlavních nezodpovězených otázek v planetární vědě je zřetelně vyryta do marťanské krajiny. Hluboké kaňony na Marsu, utvářené dávnými řekami, naznačují, že planeta byla kdysi dostatečně teplá na to, aby zde mohla proudit tekutá voda. Jak se však proměnila v chladnou a suchou poušť, kterou vidíme dnes? A co tuto dramatickou změnu způsobilo?

Astronomové vyřešili dlouholetou záhadu vzniku masivních hvězd pomocí mezihvězdného amoniaku. Pomocí radioteleskopu NSF NRAO (U.S. National Science Foundation's National Radio Astronomy Observatory's Very Large Array) astronomové poprvé odhalili obrovský tok plynu v blízkosti vznikající masivní hvězdy, který umožňuje její rychlý růst. Pozorováním mladé hvězdy HW2 v souhvězdí Cepheus, která se nachází 2 300 světelných let od Země, vědci vyřešili strukturu a dynamiku akrečního disku, který přivádí materiál k této masivní hvězdě. Toto zjištění vrhá světlo na ústřední otázku astrofyziky: jak masivní hvězdy, které často končí svůj život jako supernovy, získávají svou obrovskou hmotnost?

Největší struktura vesmíru, Velká zeď Hercules-Corona Borealis (Hercules-Corona Borealis Great Wall), byla již dříve kvůli své neuvěřitelně obrovské velikosti výzvou pro vysvětlení pomocí modelů vesmíru – a nyní astronomové pomocí nejsilnějších výbuchů energie ve vesmíru, záblesků gama záření (GRB), zjistili, že tato struktura je ještě větší, než si mysleli. Navíc dokonce zjistili, že části Velké zdi Hercules-Corona Borealis jsou ve skutečnosti blíže k Zemi, než se dříve předpokládalo.

Analýzou jemných hvězdných vibrací odhalili vědci využívající Keckův hledač planet skryté vnitřní struktury, které zpochybňují dlouholeté modely. Astronomové využívající observatoř W. M. Kecka na ostrově Mauna Kea na Havaji se zaposlouchali do „hudby“ blízké hvězdy a odhalili překvapení, která otřásají naším chápáním fungování hvězd.

Astronomové potvrdili objev vzácného nebeského návštěvníka: komety, která přilétla do Sluneční soustavy z mezihvězdného prostoru. Tento nově identifikovaný mezihvězdný objekt, oficiálně pojmenovaný 3I/ATLAS, je po slavných 1I/ʻOumuamua z roku 2017 a 2I/Borisov z roku 2019 teprve třetím svého druhu, který byl kdy pozorován.

Studium 15 hvězd spektrálního typu M odhalilo nové poznatky o možné přítomnosti exoplanet. Nová studie vedená astronomy z Heidelberské univerzity ukazuje, že planety podobné Zemi se mohou vyskytovat mnohem častěji, než jsme si mysleli, a to zejména kolem malých hvězd s nízkou hmotností.

Mikroskopické zrnko z asteroidu Ryugu, které přivezla japonská sonda Hayabusa 2, odhalilo „ohnivý“ minerál, který by tam neměl existovat. Nečekaný nález vyvolává nové otázky o vzniku asteroidů a rané historii Sluneční soustavy. Drobné zrnko z asteroidu Ryugu odhalilo djerfisherit, minerál, který se obvykle tvoří ve spalujícím prostředí s nedostatkem kyslíku – tedy v podmínkách, o kterých se předpokládalo, že na Ryugu nikdy nenastaly.

Výzkumný tým pod vedením Ayumu Shoshiho z Kyushu University a Academia Sinica Institute of Astronomy and Astrophysics (ASIAA) odhalil pomocí nové zobrazovací techniky s řízeným modelováním archivních dat z radioteleskopu ALMA protoplanetární disky kolem protohvězd, které nebyly v předchozích analýzách jasně pozorovány. Cílem bylo 78 disků v oblasti hvězdotvorby v souhvězdí Hadonoše (Ophiuchus). Tyto disky složené z plynu a prachu, které se formují kolem protohvězd bezprostředně po jejich zrodu, jsou takříkajíc kolébkami planet. Nová technika odhalila různé charakteristické substruktury disků, včetně prstenců a spirál, které byly dříve běžnými metodami nezjistitelné. Pozoruhodné je, že tyto charakteristické substruktury byly nalezeny u značného počtu hvězd v raných fázích jejich vzniku, přibližně několik set tisíc let po zrodu hvězdy. To naznačuje možnou společnou evoluci hvězd a planet v prostředí bohatém na plyn a prach, což poskytuje důležitý klíč k pochopení procesu vzniku planet.