Aktuality AK

Na obrázku je umělecká představa systému K2-360, na níž je zobrazena velmi hustá superzemě K2-360 b (znázorněná červeně) na extrémně blízké oběžné dráze kolem své hvězdy podobné Slunci, se vzdálenějším průvodcem K2-360 c (modrá barva) v pozadí. Spalující teploty na K2-360 b, která dokončí jeden oběh za pouhých 21 hodin, pravděpodobně způsobují roztavený nebo částečně roztavený povrch.

Nedávná studie přepsala příběh vzniku Pluta a Charonu a odhalila, že se dvojice zformovala z unikátní srážky „polibkem a zachycením“, která se vymyká tradičním vědeckým teoriím. Tento objev, zdůrazňující strukturální integritu ledových světů, může osvětlit nové cesty k pochopení vzniku a vývoje planet.

Na připojeném obrázku jsou znázorněny jednotlivé složky Mléčné dráhy. Spirální rysy uprostřed představují hvězdný disk, který je obklopen nově objeveným velmi horkým plynem v emisi s nafouklou diskovou strukturou. Modrá oblast označuje rozsah plynu o teplotě dva miliony Kelvinů. Bílá čára ukazuje směr ke zdroji v pozadí (kvazaru). Podél tohoto směru je zobrazena pohasínající supernova znázorněná jasnou světlou skvrnou, která má vysvětlovat absorpci velmi horkým plynem.

Na přiloženém obrázku je umělecké ztvárnění, které ukazuje, jak by mohl vypadat binární systém VFTS 243 nacházející se v mlhovině Tarantule ve Velkém Magellanově mračnu, kdybychom jej pozorovali zblízka. Velikost obou složek dvojhvězdy neodpovídá měřítku: ve skutečnosti je modrá hvězda asi 200 000krát větší než černá díra. Všimněte si, že efekt „čočkování“ kolem černé díry je zobrazen pouze pro ilustraci, aby byl tento tmavý objekt na snímku lépe patrný.

Astronomové se zabývají původem supermasivních černých děr a jako klíčový nástroj využívají nedávné detekce gravitačních vln. Výzkumníci doufají, že díky využití signálů z menších černých děr se jim podaří detekovat hůře zachytitelné vlny ze supermasivních párů a odhalit tak tajemství jejich vzniku a růstu.

Marsovské vozítko NASA Perseverance dokončilo odvážný výstup na okraj kráteru Jezero a překonalo strmé svahy a členitý terén, aby se dostalo k novým vědeckým hranicím. Pátá kampaň roveru, zkoumající severní okraj kráteru, slibuje převratné poznatky o geologické minulosti Marsu, včetně hornin potenciálně pocházejících z počátků Sluneční soustavy. Tato mise se netýká jen Marsu – je to krok k průzkumu vesmíru lidstvem.

Nedávná měření provedená vesmírným dalekohledem Jamese Webba (JWST) zpochybňují dosavadní představy o povaze exoplanety Trappist-1 b. Doposud se předpokládalo, že jde o tmavou kamennou planetu bez atmosféry, která vznikla v důsledku miliardy let trvajícího působení kosmického záření a dopadu meteoritů. Zdá se, že opak je pravdou. Povrch nevykazuje žádné známky zvětrávání, což by mohlo svědčit o geologické činnosti, jako je vulkanismus a desková tektonika. Alternativou je také planeta se zamlženou atmosférou tvořenou oxidem uhličitým. Výsledky ukazují na náročnost určování vlastností exoplanet s řídkou atmosférou.

Někteří vědci zpochybňují existenci temné energie novým modelem nazvaným „timescape“, který naznačuje, že rozpínání vesmíru může být ovlivněno jeho nerovnoměrnou strukturou, nikoliv neviditelnou silou. Tato teorie by mohla vyřešit probíhající kosmologické debaty, přičemž klíčovou roli při potvrzení její platnosti hrají nadcházející družicová data.

Vědci objevili nový vzrušující způsob, jak zjistit, jak vznikají hvězdy, a to studiem jejich velkolepých zániků. Na základě dat z explodujících hvězd, jako jsou supernovy a gama záblesky, mohou nyní vědci vypočítat hmotnost hvězd v příliš vzdálených oblastech vesmíru, než aby je bylo možné přímo pozorovat. Tento průlom naznačuje univerzální zákonitosti vzniku hvězd, teorii, která bude brzy ověřena pomocí nejmodernějších teleskopů, jako jsou JWST a Euclid.

Studie využívající bazalty z odvrácené strany našeho souputníka zkoumané sondou Chang'e-6 odhalila nečekané zvýšení intenzity magnetického pole Měsíce před 2,8 miliardami let, což zpochybňuje předchozí představy o nečinném měsíčním dynamu. Data naznačují dynamické a geologicky aktivní měsíční nitro, pravděpodobně poháněné magmatickými oceány nebo procesy v jádře.