Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Na tomto novém snímku z vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST) je vzácný vesmírný jev zvaný Einsteinův prstenec. To, co na první pohled vypadá jako jediná galaxie zvláštního tvaru, jsou ve skutečnosti dvě galaxie, které od sebe dělí velká vzdálenost. Bližší galaxie v popředí se nachází ve středu snímku, zatímco vzdálenější galaxie v pozadí se zdá být obtočena kolem bližší galaxie a vytváří prstenec.
Emise kationtu trihydrogenu (H^3+) z horních vrstev atmosféry se již více než 30 let používají ke studiu interakcí Jupitera, Saturnu a Uranu s okolním vesmírným prostředím v globálním měřítku a odhalují procesy, které formují polární záře. Navzdory opakovaným pokusům a v rozporu s modely, které předpovídají, že by měl být přítomen, se však ukázalo, že tento iont je na Neptunu nezachytitelný. Nyní astronomové pomocí pozorování z vesmírného dalekohledu James Webb Space Telescope (JWST) zjistili u Neptunu kationt trihydrogenu, a také výrazné infračervené jižní polární záře.
Erupční aktivita Proximy Centauri je astronomům dobře známá z pozorování ve viditelném světle, ale nová pozorování pomocí soustavy radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) upozorňují na extrémní aktivitu hvězdy na rádiových a milimetrových vlnových délkách.
Vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST) zachytil nádherný blízký protohvězdný výtrysk známý jako Herbig-Haro 49/50 (HH 49/50) s dokonale zobrazenou vzdálenější spirální galaxií. Vzhledem k blízkosti tohoto objektu Herbig-Haro k Zemi umožňuje nový složený infračervený snímek výtrysku z mladé hvězdy vědcům zkoumat detaily v malých prostorových měřítkách jako nikdy předtím. Díky Webbovu teleskopu můžeme lépe pochopit, jak může aktivita spojená se vznikem mladých hvězd ovlivnit prostředí, které je obklopuje.
Astronomové pomocí radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) objevili kyslík v dosud nejvzdálenější potvrzené galaxii JADES-GS-z14-0. Tato detekce, kterou provedly dva různé týmy, naznačuje, že galaxie je mnohem chemicky vyspělejší, než se očekávalo. JADES-GS-z14-0 (zkráceně GS-z14), objevená v roce 2024, je tak daleko, že jejímu světlu trvalo 13,4 miliardy let, než k nám dorazilo, což znamená, že ji vidíme tak, jak vypadala v době, kdy byl vesmír starý méně než 300 milionů let, tedy asi 2 % jeho současného stáří.
Astronomové objevili dvě fascinující exoplanety obíhající kolem hvězdy TOI-1453. Jedna z nich je superzemě, druhá je ultralehký subneptun, pravděpodobně zahalený v husté atmosféře. Soustava je vzdálená 250 světelných let od Sluneční soustavy.
Vesmírný dalekohled ESA s názvem Euclid poskytuje cenné údaje z hlubin vesmíru již téměř dva roky. S jeho pomocí má být vytvořena dosud největší a nejpřesnější 3D mapa vesmíru s miliardami hvězd a galaxií. Data z observatoře Euclid analyzuje mezinárodní konsorcium, jehož součástí jsou i výzkumné týmy Francine Marleauové a Tima Schrabbacka z univerzity v Innsbrucku.
Na připojeném obrázku jsou spirální galaxie zobrazené pomocí JWST, které rotují stejným směrem vzhledem k Mléčné dráze (červeně) a opačným směrem vzhledem k Mléčné dráze (modře). Počet galaxií rotujících v opačném směru vůči Mléčné dráze, jak jsou pozorovány ze Země, je mnohem vyšší.
Tým geologů z Čínské akademie geologických věd, Ústavu kosmických věd a Šan-tungského ústavu geologických věd v Číně nalezl ve vzorcích půdy odebraných na odvrácené straně Měsíce důkazy, které podporují teorii, že Měsíc byl kdysi pokrytý oceánem magmatu. Ve své studii zveřejněné v časopise Science skupina analyzovala vzorek měsíční půdy, který na Zemi dopravila čínská sonda Chang'e-6.
Nečekaný objev vědeckého týmu využívajícího data z radioteleskopu Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA) a Atacama Path Finder Experiment (APEX) odhaluje difúzní molekulární plyn ve vzdálené kupě galaxií a prodlužuje časovou osu vzniku hvězd na 400 milionů let. Překvapivě velká zásobárna molekulárního plynu se nachází přibližně 12 miliard světelných let daleko v protokupě galaxií známé jako SPT2349-56, v oblasti raného vesmíru, kde se kupa galaxií teprve začíná formovat.