Aktuality AK

Na základě dat z Hubbleova vesmírného dalekohledu HST za období přibližně 90 dní (mezi prosincem 2023 a březnem 2024), kdy se obří planeta Jupiter nacházela ve vzdálenosti 391 až 512 milionů kilometrů od Slunce, změřili astronomové velikost, tvar, jasnost, barvu a rotaci Velké rudé skvrny během jednoho cyklu oscilací. Získané údaje odhalily, že Velká rudá skvrna není tak stabilní, jak by se mohlo zdát. Bylo pozorováno, že prochází oscilací svého eliptického tvaru a kmitá jako miska želatiny. Příčina devadesátidenní oscilace není známa.

Podle článku publikovaného v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society existovala galaxie REBELS-25 již 700 milionů let po Velkém třesku. Na publikovaném snímku je galaxie REBELS-25, jak ji viděl radioteleskop ALMA, překrytá infračerveným snímkem dalších hvězd a galaxií. Infračervený snímek pořídil dalekohled VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy) Evropské jižní observatoře ESO.

Na obrázku vlevo je umělecké ztvárnění centrální aktivní oblasti (aktivního galaktického jádra, AGN) galaxie NGC 4151, která obsahuje supermasivní černou díru. Modrá oblast uprostřed znázorňuje akreční disk nejblíže k černé díře, který vyvrhuje materiál. Dále se nachází bouřlivá oblast, kterou astronomové nazývají „oblast širokých linií“, a ještě dále je zobrazen torus ve tvaru koblihy.

Nový výzkum naznačuje, že centrální supermasivní černá díra Mléčné dráhy vznikla splynutím s jinou černou dírou přibližně před 9 miliardami let. Původ příznačně pojmenovaných supermasivních černých děr, jejichž hmotnost může být milionkrát až miliardkrát větší v porovnání s hmotností Slunce a které se nacházejí v centru většiny galaxií, zůstává jednou z největších záhad vesmíru.

Obrázek vlevo nahoře: Černobílý snímek Měsíce z dat Moon Mineralogy Mapper. Dole: Mapa vody na Měsíci. Různé barvy představují různé typy absorpce vody a korelují s typem horniny. Tmavé oblasti mají tendenci mít šachovnicově vyznačené tvary absorpcí, které jsou mělké. Modré jsou širší a hlubší absorpce charakteristické pro živce, přičemž síla absorpce vody se zvyšuje směrem k pólům. Střední část snímku je část Měsíce přivrácená k Zemi. Levá a pravá čtvrtina jsou části odvrácené strany Měsíce (-180 až +180 stupňů „zeměpisné“ délky). Spodní část snímku je jižní polární oblast a horní část je severní polární oblast. Svislé pruhování je způsobeno různými oběžnými drahami indické sondy Chandrayaan-1, které zobrazují povrch v různých geometriích.

Tým čínských vědců prozkoumal první vzorky z odvrácené strany Měsíce, které přivezla sonda Chang'e-6. Zjištění představují významný milník ve vědě a technických možnostech průzkumu Měsíce. Studie byla publikována 16. září 2024v časopise National Science Review.

Tento obrázek ukazuje exoplanetu Barnard b s hmotností menší než u Země, která byla objevena na oběžné dráze kolem Barnardovy hvězdy. Její signál byl detekován pomocí přístroje ESPRESSO na dalekohledu ESO Very Large Telescope (VLT) a astronomové jej potvrdili pomocí dat z dalších přístrojů. Dřívější slibnou detekci v roce 2018 kolem stejné hvězdy se těmito daty nepodařilo potvrdit. Na této nově objevené exoplanetě, která má asi polovinu hmotnosti Venuše, ale je příliš horká na to, aby se na ní udržovala kapalná voda, trvá rok jen něco málo přes tři pozemské dny.

Tento kompozitní pohled (vlevo) zobrazující vulkanickou aktivitu na Jupiterově měsíci Io byl vytvořen na základě dat ve viditelném světle a v oboru infračerveného záření, která shromáždila sonda NASA s názvem Juno během průletu kolem měsíce Io 1. března 2023. Pohled na měsíc (ve strakaté šedé a hnědé barvě) poskytla kamera JunoCam. Překryvy červené, žluté a jasně bílé barvy jsou data z přístroje JIRAM (Jovian Infrared Auroral Mapper).

Pomocí dat ze spektrografu Near-Infrared Spectrograph (NIRSpec) na palubě vesmírného teleskopu Jamese Webba (JWST) astronomové detekovali oxid uhličitý (CO2) a peroxid vodíku (H2O2) na zmrzlém povrchu Charona, měsíce Pluta. Jejich zjištění poskytují nové poznatky o chemických procesech a složení povrchu Charona, což by nám mohlo pomoci pochopit původ a vývoj ledových těles ve vnějších oblastech Sluneční soustavy. Spektrální podpisy oxidu uhličitého a peroxidu vodíku na Charonu pomocí pozorování Webbovým dalekohledem (bílá), která prodlužují pokrytí vlnovou délkou předchozích měření průletu New Horizons (růžová) – viz obrázek.

V podivné galaxii našel Webbův teleskop potenciální chybějící spojení s prvními hvězdami ve vesmíru. Při pohledu hluboko do raného vesmíru pomocí vesmírného dalekohledu NASA James Webb Space Telescope (JWST) našli astronomové něco bezprecedentního: galaxii s podivným světelným podpisem, který připisují jejímu plynu, který zastiňuje hvězdy. Galaxie GS-NDG-9422 (zkráceně 9422), nalezená přibližně jednu miliardu let po Velkém třesku, může být fází chybějícího článku galaktického vývoje mezi prvními hvězdami vesmíru a známými, dobře zavedenými galaxiemi.