Aktuality AK

Závažné události kosmického počasí, zaznamenané v letokruzích stromů, by mohly narušit moderní komunikaci a představovat vážné riziko pro astronauty a satelity. Výzkumníci z West Virginia University (WVU) zkoumají, jak spolehlivě stromy zachycují radioaktivní uhlík z takových událostí, aby se mohli připravit na budoucí narušení. Letokruhy stromů odhalují dávné sluneční bouře a pomáhají vědcům předvídat a připravovat se na budoucí události, které by mohly narušit činnost satelitů a pozemních technologií.

Výzkum naznačuje, že vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) by mohl pomoci potvrdit přítomnost atmosféry podporující život na exoplanetách ve „zlaté zóně“ a zvýšit tak pravděpodobnost objevu mimozemského života. JWST od svého vypuštění koncem roku 2021 otevřel nové možnosti pro odhalování známek života na exoplanetách – planetách mimo Sluneční soustavu.

Tento umělecký koncept zobrazuje sondu NASA s názvem Europa Clipper, která bude obíhat kolem Jupitera a prolétat nad ledem pokrytým měsícem Europa tohoto plynného obra. Sonda, která má k Jupiteru dorazit v dubnu 2030, bude první misí, která se speciálně zaměří na Europu za účelem podrobného vědeckého výzkumu.

Výzkum Harvardovy univerzity naznačuje, že magnetické pole Marsu, které podporuje život, mohlo existovat až do doby před 3,9 miliardami let, čímž se na základě nových simulací a analýz prodlužuje časový rámec obyvatelnosti planety. Vědci z Harvardovy paleomagnetické laboratoře předložili přesvědčivý důkaz, že magnetické pole Marsu, které mohlo podporovat život, trvalo až do doby před 3,9 miliardami let – mnohem později, než se dosud předpokládalo.

Vědci zjistili, že 70 % meteoritů pochází ze tří rodin asteroidů, které vznikly při nedávných srážkách. Identifikovali zdroje více než 90 % všech známých meteoritů. Výzkumný tým vedený vědci z CNRS (Centre national de la recherche scientifique), Evropské jižní observatoře ESO a Univerzity Karlovy (Česká republika) zjistil, že 70 % všech známých pádů meteoritů lze vysledovat z pouhých tří rodin mladých asteroidů.

Na připojeném obrázku je umělecké ztvárnění hvězdokupy R136 obsahující statisíce hvězd v obrovské hvězdotvorné oblasti ve Velkém Magellanově mračnu. Ve dvou explozích za poslední dva miliony let z ní bylo vyvrženo 55 masivních hvězd rychlostí vyšší než 100 000 km/hod. Uprchlé hvězdy jsou ve skutečnosti jako bílé tečky viditelné po celém poli. K určení, které hvězdy byly z hvězdokupy vymrštěny, byla zapotřebí použít data z observatoře Gaia.

Nová pozorování ze špionážního letounu U2 odhalila překvapivé množství a rozmanitost gama záření, které vzniká ve velkých tropických bouřích. Detektory původně určené k detekci vysokoenergetických kosmických částic nečekaně objevily záblesky gama záření pocházející z bouřek na Zemi. Následné studie s využitím špionážního letounu U2 odhalily, že toto gama záření je v bouřkách běžné, projevuje se v různých formách a souvisí s elektrickou aktivitou v bouřkách. Tento objev poukazuje na složitý, dynamický proces zahrnující vysokorychlostní elektrony a jaderné reakce, který by mohl mít vliv i na vznik blesků.

Neexistuje žádný zřejmý důkaz, že by jedna nebo více velkých exoplanet existovaly v disku trosek obklopující Vegu, jednu z nejjasnějších hvězd na noční obloze. Webbův teleskop pořídil přiložený snímek cirkumstelárního disku kolem Vegy pomocí přístroje MIRI (Mid-Infrared Instrument). Vega je mladá hmotná hvězda vzdálená přibližně 25 světelných let v souhvězdí Lyry. Je klasifikována jako spektrální typ A – což je označení pro hvězdy, které jsou obvykle větší, mladší a mnohem rychleji rotující než Slunce.

Podle analýzy dat shromážděných observatoří NASA s názvem Neutron Star Interior Composition Explorer (NICER) v letech 2017 až 2022 se neutronová hvězda v rentgenovém binárním systému 4U 1820-30 otáčí 716krát za sekundu, což z ní činí jeden z nejrychleji rotujících objektů, které kdy byly pozorovány. Nachází se asi 26 000 světelných let od Země v souhvězdí Střelce. Tento rentgenový binární systém je součástí kulové hvězdokupy bohaté na kovy s názvem NGC 6624.

Na přiloženém snímku je umělecké vyobrazení dvojice aktivních černých děr v srdci dvou splývajících galaxií. Obě jsou obklopeny akrečním diskem horkého plynu. Část materiálu je vyvržena podél rotační osy každé černé díry. Tyto výtrysky (tzv. jety), omezené silnými magnetickými poli, se rozlétají vesmírem téměř rychlostí světla jako ničivé paprsky energie.