Aktuality AK

Koblihy prachu: Umělecké ztvárnění hvězdného systému PDS 70 s protoplanetami, z nichž každá je obklopena prachovými prstenci osvětlenými svitem hvězd. Samotné planety (nejsou v měřítku) mají tenké prstence z plazmatu zahřátého na přibližně 7 760 stupňů Celsia, které září v červené emisní čáře světla H-alfa.

Černé díry jsou tak nenápadné, že nám tahle prakticky celou dobu ležela pod nosem. Galaxie v sousedství Mléčné dráhy, Velké Magellanovo mračno (LMC – Large Magellanic Cloud), by mohla skrývat monstrózní tajemství. Tato trpasličí galaxie, satelit naší Galaxie, může mít vlastní supermasivní černou díru.

Tlustá kůra Marsu by mohla být klíčem k podzemní vodě a skrytým magmatům, což zpochybňuje to, co jsme si mysleli, že víme o minulosti rudé planety. Mohlo by to znamenat, že Mars byl kdysi obyvatelnější, než jsme si představovali? Tlustá kůra Marsu mohla být skrytým motorem geologické aktivity, který produkoval granitová magmata a udržoval podpovrchové zásobárny vody.

Tým astronomů objevil první dvojhvězdný systém označený D9 v blízkosti supermasivní černé díry Sagittarius A* v naší Galaxii. Dříve se vědci domnívali, že takové systémy v této bouřlivé oblasti nemohou existovat. Očekává se, že D9 brzy splyne v jedinou hvězdu, což poskytne vodítko ke vzniku mladých hvězd v tomto extrémním prostředí.

Tento objev, popsaný v článku, který vyšel v časopise Nature Astronomy, znamená, že obyvatelné exoplanety mohly začít vznikat mnohem dříve – před vznikem prvních galaxií a o miliardy let dříve, než se dosud předpokládalo. Toto umělecké ztvárnění ukazuje vývoj vesmíru počínaje Velkým třeskem (vlevo) a následným vznikem kosmického mikrovlnného pozadí. Vznik prvních hvězd ukončuje kosmický temný věk, po němž následuje vznik galaxií.

Špičkový vesmírný přístroj objevil mikrobiální fosilie v pozemském sádrovci a dává naději, že by je jednoho dne mohla najít i marsovská vozítka. Pokud se v marťanských sulfátových horninách vyskytují stopy života, jsme možná blíže k důkazu, že Mars byl kdysi živý. Vědci možná konečně mají způsob, jak zjistit dávný život na Marsu pomocí studia mikrobiálních fosilií zachovaných v sulfátových minerálech.

Vědci zkoumající vzorky z lunárních misí Apollo odhalili důkazy o dvojím původu měsíční vody, který sahá až do doby vzniku Země a pozdějších dopadů komet. Pomocí pokročilých izotopových technik zpochybnili převládající teorie o vlivu slunečního větru, čímž připravili půdu pro udržitelný průzkum Měsíce a nově definovali, jak mohou zdroje vody podporovat lidské osídlení.

Doby ledové na Zemi nepřicházejí a neodcházejí náhodně; řídí se přísným vesmírným harmonogramem, který určuje oběžná dráha planety. Nová studie rozluštila tajenku, která stojí za těmito ledovými přechody, a odhalila, jak změny ve sklonu, kývání Země (precese) a tvaru její oběžné dráhy (excentricita) řídí cyklus nástupu a ústupu ledovců. Ledovcové cykly nejsou náhodné, ale mají předvídatelný rytmus, který určuje oběžná dráha Země.

Podle nových důkazů z čínského vozítka Zhurong se na Marsu kdysi mohl nacházet rozsáhlý oceán bez ledu. Pomocí radaru schopného proniknout pod povrch rover odhalil v podzemí svažité písečné nánosy, které silně připomínají plážové útvary na Zemi. Tento objev naznačuje, že na Marsu existovalo dlouholeté dynamické pobřeží, kde vlny roznášely sedimenty – prostředí, které mohlo podporovat život.

Vědci odhalili nový způsob, jakým mohou vznikat objekty s planetární hmotností (PMO – planetary-mass object) – nikoliv jako nedorostlé hvězdy nebo vyvržené planety, ale v důsledku násilných kosmických setkání. Simulace s vysokým rozlišením odhalily, že při srážkách cirkumstelárních disků v mladých hvězdokupách vytvářejí jejich gravitační síly „slapové mosty“ z plynu, které se hroutí do PMO. To vysvětluje, proč existuje tolik těchto volně putujících objektů a proč se často vyskytují v párech.