Aktuality AK

Saturnův měsíc Mimas vypadá jako Hvězda smrti, 400 km velká ledová koule pokrytá krátery, včetně jedné masivní impaktní pánve. Zdá se být zcela mrtvý. Přesto se měsíc při oběhu mírně kymácí a prozrazuje tajemství tekuté vody, která šplouchá pod jeho ledovou kůrou. Jak může geologicky mrtvý povrch skrývat oceán? Odpověď se týká fyziky.

Výzkumník z Rutgersovy univerzity a jeho spolupracovníci spojili neobvyklé geologické anomálie s roztaveným původem Země a její jedinečnou obyvatelností. Vědci se po mnoho let snažili pochopit dva obrovské a záhadné útvary skryté hluboko v nitru Země. Jejich ohromná velikost a neobvyklé vlastnosti nejsou v souladu s tradičními představami o vývoji planety.

Nově objevený měsíc má odhadovaný průměr 38 km a hvězdnou magnitudu ve viditelném světle o velikosti 28, což z něj pravděpodobně činí nejslabší satelit, jaký kdy byl nalezen u transneptunského objektu.

Podle hlavní teorie o vzniku systému Země-Měsíc (hypotézy velkého impaktu) se před 4,5 miliardami let srazil objekt velikosti Marsu (s názvem Theia) s protoZemí. To proměnilo oba objekty v roztavenou lávu, která se nakonec spojila a ochladila, čímž vznikla Země a Měsíc. Postupem času se Měsíc vzdálil a nakonec dosáhl své současné, slapově vázané oběžné dráhy kolem Země, kde je jedna strana trvale otočena k nám. Vědci po desetiletí debatují o tom, kde Theia mohla vzniknout, zda se vytvořila ve vnitřní nebo vnější Sluneční soustavě.

Výzkum vedený Elizou Kemptonovou z University of Chicago zjistil, že některé „mini-neptuny“ mají pravděpodobně pevný povrch, nikoliv roztavené nitro. Nová studie zjistila, že mnoho „mini-neptunů“ – možná nejběžnějších exoplanet v naší Galaxii – je pod takovým tlakem svých těžkých atmosfér, že jejich povrch je pravděpodobně stlačený do pevného stavu.

Astronomové nedávno objevili 40 000. asteroid blízko Země! Tyto vesmírné kameny mají velikost od několika metrů do několika kilometrů a nacházejí se na oběžných drahách, které je přivádějí relativně blízko k Zemi. Každý nový objev je zároveň připomínkou zranitelnosti naší planety a zároveň důkazem toho, jak daleko se oblast planetární obrany posunula za pouhých několik desetiletí výzkumu.

Tento text je součástí stejnojmenné přednášky, která zazní na semináři Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie, který pořádá ve dnech 28. – 30. listopadu 2025 Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. (https://www.astrovm.cz/cz/program/kalendar-akci/kosmonautika-raketova-technika-a-kosmicke-technologie4.html). Vzhledem k obsáhlosti tématu se budu v přednášce věnovat pouze kosmickým sondám a astronomickým družicím aktivním v roce 2025, respektive v období od konání posledního kosmonautického semináře v roce 2024.

Výzkumníci z New York University Abu Dhabi (NYUAD) objevili důkazy o tom, že pod marťanskými písečnými dunami kdysi tekla voda – což naznačuje, že na rudé planetě mohly kdysi existovat podmínky vhodné pro život. Vědci z NYUAD identifikovali nové známky toho, že pod povrchem Marsu kdysi proudila voda, což naznačuje, že planeta mohla udržovat obyvatelné podmínky mnohem déle, než se dosud předpokládalo.

Zářící tmavě rudá galaxie Y1 z dávné minulosti svítí díky prachovým zrnům zahřátým nově vzniklými hvězdami. Poloha galaxie je zakroužkovaná na připojeném snímku z vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST).

Astrofyzikové z Chicagské univerzity vyvinuli modely založené na fyzice, které naznačují, že by se temná energie mohla v průběhu času měnit. Temná energie, záhadná síla, která způsobuje zrychlující se rozpínání vesmíru, zůstává jednou z největších záhad moderní kosmologie. Přední teorie dnes tvrdí, že temná energie je konstantní vlastností samotného prostoru, přičemž vnitřní energie vakua pohání kosmické zrychlení.