Aktuality AK

Vědci navrhují, že se v tekutých jezerech na Titanu mohly tvořit tzv. vezikuly, což naznačuje novou cestu pro vznik prekurzorů života. To rozšiřuje možnosti, kde by mohl vzniknout život ve Sluneční soustavě. Vědci z NASA objevili důkazy, že v jezerech na Saturnově měsíci Titanu se mohou přirozeně vyvíjet buněčné struktury známé jako vezikuly.

V rámci předběžného náhledu na pozorování, která budou pravidelně provádět astronomové prostřednictvím observatoře Vera C. Rubin, objevili důkazy naznačující, že dochází ke splynutí galaxií, což je u blízkých (z astronomického hlediska) galaxií první případ svého druhu.

Vědci z Texaské univerzity v Austinu, Kalifornské univerzity v Santa Barbaře, Yaleovy univerzity a Národní tchajwanské pedagogické univerzity zjistili, že značný počet hvězd podobných Slunci vzniká s rotační osou nakloněnou vůči protoplanetárním diskům, mračnům plynu a prachu, z nichž se rodí planetární soustavy.

V roce 2024 zahájil mezinárodní tým astronomů program CANDELS-Area Prism Epoch of Reionization Survey (CAPERS), který bude využívat data z vesmírného dalekohledu James Webb Space Telescope (JWST) k identifikaci galaxií v období „kosmického úsvitu“. Toto kosmologické období nastalo méně než miliardu let po Velkém třesku a je to doba, kdy se ve vesmíru vytvořily první galaxie. V nedávné studii tým CAPERS potvrdil existenci černé díry v centru galaxie (označené CAPERS-LRD-z9) vzdálené přibližně 13,3 miliardy světelných let.

Výsledky naznačují, že některé části Marsu byly chemicky a tepelně aktivní v nedávné době, než vědci původně předpokládali. Jedním ze způsobů, jakým vědci studují planety, je zkoumání minerálů na jejich povrchu. Ty nám mohou prozradit mnoho o tom, jak se světy formují. Vědci zkoumají neobvyklé vrstvy síranů železa na Marsu, které mohou představovat zcela nový minerál.

Mlhovina Tarantule (známá též jako 30 Doradus či NGC 2070) září jasnými hvězdami a chaotickým prachem, které Hubbleův vesmírný dalekohled HST zachytil v živých detailech. Je to hvězdná továrna mimo naši Galaxii, kde zuří hvězdné větry a odehrává se kosmické drama.

Astronomové pomocí vesmírného dalekohledu James Webb Space Telescope (JWST), který je společným projektem NASA, ESA a CSA, objevili silné důkazy o existenci obří planety obíhající kolem hvězdy ve stelárním systému nejblíže našemu Slunci. Trojhvězdný systém Alfa Centauri, vzdálený pouhé 4 světelné roky od Země, je již dlouho lákavým cílem při hledání světů mimo naši Sluneční soustavu.

Experimenty ze Southwest Research Institute nabízejí nový pohled na chemický cyklus peroxidu vodíku na Europě. Uhlíkaté sloučeniny stoupající z podpovrchového oceánu na ledový povrch Europy jsou ozářeny energetickým plazmatem Jupitera, čímž dochází k syntéze peroxidu, který se může vrátit zpět do oceánu a uvolnit chemickou energii, která může přispět k obyvatelnosti oceánu. Tyto poznatky jsou podrobně popsány v novém článku publikovaném v červencovém čísle časopisu Planetary Science Journal z roku 2025.

Tato umělecká ilustrace znázorňuje volně se pohybující planetu, která putuje vesmírem a není vázána na žádnou hvězdu. Nový výzkum naznačuje, že i bez hvězdy mohou tyto planety vytvářet své vlastní miniaturní planetární systémy.

Vzácný marťanský meteorit odhalil složité vulkanické procesy a heterogenitu pláště na Marsu a poskytl nové stopy k magmatické evoluci a tepelné historii této planety. V průlomovém objevu publikovaném v prvním čísle časopisu Planet vědci z Chengdu University of Technology odhalili, jak vznikla nově identifikovaná marťanská hornina. Tento vzorek – Northwest Africa (NWA) 16254 – patří do skupiny gabrových šergottitů a vykazuje významné geochemické ochuzení. Studiem jeho složení otevřel tým nové okno do vulkanické historie Marsu a způsobu, jakým jeho plášť a kůra v průběhu času interagovaly.