Aktuality AK

Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) potvrdil zdroj jasného záblesku světla známého jako gama záblesk, který vytvořila explodující hmotná hvězda v době, kdy byl vesmír starý pouhých 730 milionů let. Poprvé v historii tak vzdálené události teleskop umožnil detekci hostitelské galaxie supernovy. Webbova rychlá pozorování potvrdila data získaná dalekohledy po celém světě, které sledovaly gama záblesk od jeho začátku, k němuž došlo v polovině března.

Výzkumníci využívající kosmografii s časovým zpožděním nezávisle na sobě potvrdili, že současná rychlost rozpínání vesmíru, známá jako Hubbleova konstanta (H₀), neodpovídá hodnotám předpovězeným z měření z doby, kdy byl vesmír mnohem mladší. Toto „Hubbleovo napětí“ může ukazovat na novou fyziku ovládající vesmír.

Astronomové využívající data z observatoře W. M. Kecka na Maunakea na ostrově Havaj identifikovali vzácný, starověký planetární systém, který je stále aktivně pohlcován svojí centrální hvězdou – bílým trpaslíkem pojmenovaným LSPM J0207+3331.

V nedávném pořadu Hot Take zveřejnila čínská globální televizní síť (China Global Television Network) zajímavé video, které podrobně popisuje čínské plány pro výzkum vesmíru. Video s názvem „Země 2.0? Čínský plán na nalezení nové Země“ ve skutečnosti podrobně popisuje čtyři mise, které Čínská národní kosmická agentura (CNSA) plánuje v rámci 15. pětiletého plánu země (2026–2030). Tyto mise pokrývají širokou škálu vědeckých cílů nové generace, kterých chtějí kosmické agentury po celém světě dosáhnout v nadcházejících desetiletích.

Horniny, které se na červenooranžovém povrchu Marsu jevily jako světlé fleky, jsou nyní nejnovějším důkazem toho, že oblasti této planety mohly kdysi podporovat oázy s vlhkým podnebím a silnými dešti srovnatelnými s tropickým podnebím na Zemi.

Pokud máte někdy pocit, že jste neustále v pohybu, je to proto, že skutečně jste. A to nejen ve vašem každodenním životě. Otočíte se kolem Země jednou denně, Země tančí s Měsícem kolem Slunce a Slunce a všechno ostatní ve Sluneční soustavě se pohupuje kolem středu Mléčné dráhy. A dokonce i naše Galaxie se pohybuje vesmírem a možná se pohybuje rychleji, než jsme si mysleli.

Asteroid Bennu nadále poskytuje vědcům nová vodítka k největším otázkám týkajícím se formování rané Sluneční soustavy a původu života. V rámci probíhajícího studia nedotčených vzorků, které na Zemi doručila kosmická sonda NASA s názvem OSIRIS-REx (Origins, Spectral Interpretation, Resource Identification, and Security-Regolith Explorer), představily v úterý tři nové články v časopisech Nature Geosciences a Nature Astronomy pozoruhodné objevy: cukry nezbytné pro biologii, gumovitou látku, která dosud ve vesmírných materiálech nebyla pozorována, a neočekávaně vysoké množství prachu produkovaného explozemi supernov.

Tým astronomů studujících rozložení galaxií v blízkém vesmíru objevil něco skutečně mimořádného: obrovský řetězec galaxií, který se kroutí, jako by byl zachycen ve zpomaleném kosmickém tornádu. Měří nejméně 49 milionů světelných let na délku – představuje tak nejdelší rotující vlákno, jaké kdy bylo ve vesmíru nalezeno. Jedná se o rozsáhlý vířivý řetězec kosmické sítě. Je to jedna z největších rotujících struktur, které jsme kdy viděli. Zaznamenává způsob, jakým kosmická síť formuje vesmír, a dokonce vtiskuje svoji stopu galaxiím, které ji vyplňují.

První detekce výronu koronální hmoty z malého červeného trpaslíka by mohla mít velké důsledky pro život na blízkých planetách. Výrony koronální hmoty na Slunci (CME – Coronal Mass Ejections), jako ten, který jsme zažili začátkem minulého měsíce, estetické, ba dokonce rušivé události, které vedou ke vzniku polárních září a narušují rádiovou komunikaci. U jiných hvězd by se však mohly ukázat jako smrtelné pro život. Tento fakt byl podpořen nedávnou detekcí CME z červeného trpaslíka spektrální třídy M.

Co může voda v Jupiterově atmosféře vědce naučit o složení planety? Tímto se zabývá nedávná studie publikovaná v časopise „Proceedings of the National Academy of Sciences“, jejímž cílem je zkoumat rozložení vody v Jupiterově atmosféře. Tato studie má potenciál pomoci vědcům lépe pochopit dynamiku, složení a evoluční historii Jupiterovy atmosféry.