Aktuality AK

Oceán kapalné vody hluboko pod ledovým povrchem Pluta se dostává do centra pozornosti díky novým výpočtům Alexe Nguyena, postgraduálního studenta věd o Zemi, životním prostředí a planetárních vědách v umění na Washingtonské univerzitě v St. Louis. V článku publikovaném v časopise Icarus Alex Nguyen použil matematické modely a snímky ze sondy New Horizons, která prolétla kolem Pluta v roce 2015, aby se blíže podíval na oceán, který pravděpodobně pokrývá planetu pod silnou slupkou ledu z dusíku, metanu a vodního ledu. Patrick McGovern z Lunárního a planetárního institutu v Houstonu byl spoluautorem článku.

Mezinárodní tým astronomů použil více než 500 snímků z Hubbleova vesmírného teleskopu HST – pokrývajících dvě desetiletí pozorování – k detekci sedmi rychle se pohybujících hvězd v nejvnitřnější oblasti kulové hvězdokupy Omega Centauri, největší a nejjasnější známé kulové hvězdokupy. Tyto hvězdy poskytují nové přesvědčivé důkazy o přítomnosti gravitační síly způsobené středně hmotnou černou dírou (intermediate-mass black hole – IMBH), která je ovlivňuje. K dnešnímu dni bylo nalezeno pouze několik dalších kandidátů na IMBH.

Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST), který slaví své druhé výročí od zahájení pozorování, pořídil úžasné snímky interagujících galaxií známých jako Arp 142. Pomocí infračervené technologie Webbův teleskop zdokumentoval detailně interakci mezi galaxiemi Penguin (Tučňák) a Egg (Vejce), odhalil nové formace hvězd a nabídl pohled na dynamiku galaxií a jejich evoluci.

Na připojeném obrázku je umělecké ztvárnění oblasti jasného jádra kvasaru, aktivní galaxie. Supermasivní černá díra ve středu je obklopena jasným diskem plynu a prachu. Složka prachu dále může zakrývat výhled do nitra a září převážně ve středním infračerveném rozsahu, což je světlo, které lze analyzovat vesmírným teleskopem Jamese Webba (JWST). Z bezprostřední blízkosti černé díry, kolmo k disku, vyčnívá svazek vysokoenergetických částic unikajících do prostoru.

Formování Sluneční soustavy zahrnovalo akreci plynu a prachu do protoplanetárního disku, přičemž meteority poskytují klíčové poznatky o jeho raném složení. Objev žáruvzdorných kovů v meteoritech vnějších disků je v rozporu s předchozími modely, což ukazuje na složitější strukturu disku ovlivněnou gravitací Jupitera, která pomohla tyto kovy zachytit.

Galaxie Kráter 2, identifikovaná v roce 2016, vyniká mezi satelitními galaxiemi Mléčné dráhy díky své obrovské velikosti a extrémně nízké jasnosti, což naznačuje neobvyklou dynamiku temné hmoty. Převládající model CDM (cold dark matter) se s těmito vlastnostmi potýká jen těžko. Kráter 2, velká, matná satelitní galaxie vykazuje vlastnosti, které zpochybňují tradiční teorie studené temné hmoty. Teorie SIDM (self-interacting dark matter) poskytuje lepší vysvětlení a navrhuje interakce temné hmoty, které snižují hustotu a zvyšují velikost galaxie, což odpovídá pozorování.

Tento nový snímek z vesmírného dalekohledu NASA James Webb Space Telescope ukazuje mladou protohvězdu v procesu formování v ohnivém molekulárním mračnu ve tvaru přesýpacích hodin. Tato scéna zachycená pomocí přístroje MIRI (Mid-Infrared Instrument) odhaluje dynamické výrony a světlé oblasti způsobené interakcemi s okolními plyny a prachem. Webbův nejnovější snímek ve střední infračervené oblasti odhaluje formaci protohvězdy, zvýrazněnou barevnými variacemi, které podrobně popisují její dynamické interakce s okolním molekulárním mračnem.

Fotografování slabých objektů blízko jasných hvězd je neuvěřitelně obtížné. Přesto se to vědcům podařilo kombinací dat z kosmického dalekohledu Gaia (ESA) a z přístroje GRAVITY (ESO) na pozemském dalekohledu VLT. Pořídili první snímky dosud neviděných matných společníků osmi jasných hvězd. Tato technika odemyká vzrušující možnost pořídit snímky planet obíhajících blízko jejich hostitelských hvězd.

Sonda Mars InSight Lander (NASA) možná odpočívá na rudé planetě v důchodu, ale data z tohoto robotického průzkumníka stále vedou k seismickým objevům. V jedné z nejnovějších studií využívajících data z kosmické sondy mezinárodní tým vědců vedený výzkumníkem z Brown University zjistil, že Mars může být bombardován vesmírnými kameny častěji, než se dříve předpokládalo. Podle studie zveřejněné v Science Advances může být míra dopadu meteoritů dvakrát až desetkrát vyšší, než se dříve odhadovalo, v závislosti na velikosti meteoritů.

Satelit NASA s názvem TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite) pomohl potvrdit teorii dvou černých děr v galaxii OJ 287 a rozšířil naše znalosti o černých dírách a jejich chování. Několik mezinárodních výzkumných skupin již potvrdilo teorii, že ve středu vzdálené galaxie OJ 287 jsou dvě černé díry, poprvé navrženou astronomy z University of Turku ve Finsku. Nová studie ukazuje, že satelitní pozorování provedená v roce 2021 poprvé odhalila menší černou díru z uvedené dvojice.