Aktuality AK

Tento umělecký koncept představuje superneptunický svět obíhající kolem hvězdy s nízkou hmotností poblíž středu naší Galaxie – Mléčné dráhy. Vědci nedávno objevili takový systém, který může překonat současný rekord pro nejrychlejší systém exoplanet, který se pohybuje rychlostí nejméně 540 kilometrů za sekundu.

Podle nového výzkumu Kalifornské univerzity v Irvine mohou bílí trpaslíci představovat vhodné prostředí pro život na planetách, které se zformovaly v jejich obyvatelných zónách nebo do nich migrovaly, protože na jejich povrchu panuje teplejší prostředí než na planetách s hostitelskými hvězdami hlavní posloupnosti. Exoplanety obíhající v obyvatelných zónách bílých trpaslíků mohou mít příznivější podmínky pro život, které kompenzují ochlazování a pohasínání jejich hostitelských hvězd v průběhu času.

Pomocí dat z Hubbleova vesmírného dalekohledu HST a přístroje Keck Cosmic Web Imager (KCWI) na observatoři W. M. Kecka na Havaji identifikovali astronomové devět prstenců – více než bylo dosud zjištěno jakýmkoliv teleskopem v jakékoliv galaxii – kolem kolizní prstencové galaxie LEDA 1313424.

Významným astronomickým objevem je nález tří velmi slabých trpasličích galaxií, které nabízejí nový pohled na nejranější stadia vesmíru. Tyto galaxie, nalezené poblíž galaxie NGC 300 a izolované od hlavních galaktických vlivů, odhalují zásadní podrobnosti o procesech vzniku hvězd a kosmických událostech, které jejich vznik před miliardami let zastavily.

Pochopení toho, odkud se vzaly základní prvky Země – a proč některé z nich chybí – dlouho vrtalo vědcům hlavou. Nová studie nyní odhaluje překvapivý zvrat v příběhu vzniku naší planety. Nová studie vedená docentem Damanveerem Grewalem z Arizona State University ze School of Molecular Sciences a School of Earth and Space Exploration ve spolupráci s vědci z Caltechu, Rice University a MIT zpochybňuje tradiční teorie o tom, proč jsou Země a Mars ochuzeny o středně těkavé prvky MVE – moderately volatile elements.

Sluneční bouře v květnu 2024 vytvořila dva dodatečné radiační pásy, které se nacházely mezi dvěma stálými Van Allenovými pásy. Jeden z nových pásů, znázorněný fialovou barvou, obsahoval populaci protonů, což mu dávalo jedinečné složení, které nebylo dosud pozorováno. Největší sluneční bouře za posledních dvacet let zasáhla Zemi v květnu 2024. Po několik dní otřásala planetou vlna za vlnou vysokoenergetických nabitých částic ze Slunce. Oblohu pohltily zářivé polární záře a některé komunikace GPS byly dočasně narušeny.

Vlevo: Na kresbě je rozložení plynu ionizovaného uhlíku (C+) na stupnici hala s označením P009-10, jak ukazuje barevný snímek a černé kontury. Rozložení atomárního plynu se středem v kvazaru (velký černý křížek) je znázorněno purpurovými obrysy. Vpravo: Rychlostní pole emise C+ od -200 (modře; pohybuje se směrem k nám) do +200 (červeně; pohybuje se od nás) km/s, což naznačuje koherentní rotaci v masivním halo temné hmoty.

Astronomové využívající družici ESA s názvem Gaia pro mapování hvězd objevili dva subhvězdné společníky – pojmenované Gaia-4 b a Gaia-5 b – obíhající kolem dvou hvězd s nízkou hmotností. Gaia-4b je exoplaneta typu superjupitera (hmotnost 11,8 Jupiterů) obíhající kolem trpasličí hvězdy typu M nebo K s názvem Gaia-4. Systém se nachází přibližně 244 světelných let od Země. Gaia-5 b je hnědý trpaslík obíhající kolem blízkého trpaslíka střední velikosti spektrální třídy M, Gaia-5, který je od naší planety vzdálen přibližně 134 světelných let.

Supermasivní černé díry mohou podporovat svůj vlastní růst ochlazováním a recyklací plynu, čímž vytvářejí nepřetržitý cyklus krmení a výbuchů. V centrálních oblastech kup galaxií se nacházejí největší galaxie ve vesmíru, z nichž každá obsahuje supermasivní černou díru. Ty uvolňují silné výtrysky, které způsobují ochlazování okolního horkého plynu a vytvářejí tenká vlákna teplého plynu. Část tohoto teplého plynu nakonec spadne zpět do černé díry, čímž podpoří další výtrysk a cyklus pokračuje. Ke studiu tohoto procesu vědci použili data z rentgenové observatoře Chandra v kombinaci s optickými pozorováními.

Na tomto publikovaném snímku pořízeném infračervenou kamerou JIRAM na palubě sondy Juno 27. prosince 2024 během průletu kolem Jupiterova měsíce Io je napravo od jižního pólu vidět mohutná horká skvrna. Sonda NASA s názvem Juno odhalila obrovskou sopečnou horkou skvrnu, která překonává všechny dosud zaznamenané erupce ve Sluneční soustavě.