Aktuality AK

Město v rakouských Alpách se nemusí zdát jako nejpříhodnější místo pro vymýšlení odvážných vesmírných misí. Ale v Alpbachu, severně od lichtenštejnsko-rakouských hranic, se už 40 let scházejí studenti a profesoři, aby se o to pokusili. Jedním z výsledků letošní letní školy v Alpbachu byl nápad na kombinovanou misi Neptun/Triton, která by využila stávající technologie vyvinuté pro evropskou sondu JUICE. Než se však dostaneme k technickým detailům mise, pojďme se ponořit do toho, proč by se vědci měli o Neptunův systém vůbec zajímat.

Hmotné hvězdy, které jsou asi osmkrát hmotnější než Slunce, vybuchují na konci svého života jako supernovy. Tyto exploze, které za sebou zanechávají černou díru nebo neutronovou hvězdu, jsou tak energetické, že mohou na několik měsíců zastínit své hostitelské galaxie. Zdá se však, že astronomové spatřili masivní hvězdu, která explozi přeskočila a změnila se přímo v černou díru.

Nedávný kosmický objev odhaluje supermasivní černou díru, která trhá jednu hvězdu a její zbytky vrhá na druhou stálici. Tato událost spojuje slapový rozvrat a kvaziperiodické erupce a pomáhá astronomům pochopit prostředí černých děr a formovat budoucí výzkum.

Astrofyzikům se poprvé podařilo změřit teplotu elementárních částic v radioaktivním záření po srážce neutronových hvězd, která vedla ke vzniku černé díry. Tento průlom umožňuje vědcům zkoumat mikroskopické fyzikální vlastnosti v rámci těchto kosmických událostí. Zjištění také odhalují, jak jednotlivá pozorování zachycují přítomnost objektu v čase jako snímek, který pokrývá kosmický okamžik. Tento objev, nedávno publikovaný v časopise Astronomy & Astrophysics, učinili vědci z Niels Bohr Institute na Kodaňské univerzitě

Závažné události kosmického počasí, zaznamenané v letokruzích stromů, by mohly narušit moderní komunikaci a představovat vážné riziko pro astronauty a satelity. Výzkumníci z West Virginia University (WVU) zkoumají, jak spolehlivě stromy zachycují radioaktivní uhlík z takových událostí, aby se mohli připravit na budoucí narušení. Letokruhy stromů odhalují dávné sluneční bouře a pomáhají vědcům předvídat a připravovat se na budoucí události, které by mohly narušit činnost satelitů a pozemních technologií.

Výzkum naznačuje, že vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) by mohl pomoci potvrdit přítomnost atmosféry podporující život na exoplanetách ve „zlaté zóně“ a zvýšit tak pravděpodobnost objevu mimozemského života. JWST od svého vypuštění koncem roku 2021 otevřel nové možnosti pro odhalování známek života na exoplanetách – planetách mimo Sluneční soustavu.

Tento umělecký koncept zobrazuje sondu NASA s názvem Europa Clipper, která bude obíhat kolem Jupitera a prolétat nad ledem pokrytým měsícem Europa tohoto plynného obra. Sonda, která má k Jupiteru dorazit v dubnu 2030, bude první misí, která se speciálně zaměří na Europu za účelem podrobného vědeckého výzkumu.

Výzkum Harvardovy univerzity naznačuje, že magnetické pole Marsu, které podporuje život, mohlo existovat až do doby před 3,9 miliardami let, čímž se na základě nových simulací a analýz prodlužuje časový rámec obyvatelnosti planety. Vědci z Harvardovy paleomagnetické laboratoře předložili přesvědčivý důkaz, že magnetické pole Marsu, které mohlo podporovat život, trvalo až do doby před 3,9 miliardami let – mnohem později, než se dosud předpokládalo.

Vědci zjistili, že 70 % meteoritů pochází ze tří rodin asteroidů, které vznikly při nedávných srážkách. Identifikovali zdroje více než 90 % všech známých meteoritů. Výzkumný tým vedený vědci z CNRS (Centre national de la recherche scientifique), Evropské jižní observatoře ESO a Univerzity Karlovy (Česká republika) zjistil, že 70 % všech známých pádů meteoritů lze vysledovat z pouhých tří rodin mladých asteroidů.

Na připojeném obrázku je umělecké ztvárnění hvězdokupy R136 obsahující statisíce hvězd v obrovské hvězdotvorné oblasti ve Velkém Magellanově mračnu. Ve dvou explozích za poslední dva miliony let z ní bylo vyvrženo 55 masivních hvězd rychlostí vyšší než 100 000 km/hod. Uprchlé hvězdy jsou ve skutečnosti jako bílé tečky viditelné po celém poli. K určení, které hvězdy byly z hvězdokupy vymrštěny, byla zapotřebí použít data z observatoře Gaia.