Aktuality AK

Pokud chcete určit svou hmotnost, je to docela snadné. Stačí si stoupnout na váhu a podívat se na číslo, které vám dává. Toto číslo vám říká gravitační přitažlivost Země na vás, takže pokud máte pocit, že je číslo příliš vysoké, utěšte se, že Země vás prostě považuje za atraktivnější než ostatní. Stejné měřítko by také mohlo být použito k měření hmotnosti Země. Položíte-li na váhu kilogram hmotnosti, hmotnost, kterou udává, je také hmotností Země v gravitačním poli kilogramu. S trochou hmotnosti určíte hmotnost Země.

Experiment GRAPES-3 v indickém Ooty, provozovaný Tata Institute of Fundamental Research, objevil nový prvek v protonovém spektru kosmického záření o energii asi 166 tera-elektronvoltů (TeV) při měření spektra v rozsahu od 50 TeV po něco málo přes 1 peta-elektronvolt (PeV). Pozorovaný rys naznačuje potenciální přehodnocení našeho chápání zdrojů kosmického záření, urychlovacích mechanismů a jejich šíření v naší Galaxii.

Vědci odhalili fyziku, která stojí za neobvyklým chováním super vzplanutí hvězd. Slunce generuje sluneční erupce, které mohou ovlivnit Zemi, přičemž ty nejintenzivnější mohou způsobit výpadky proudu a narušení komunikace po celém světě. Tyto sluneční erupce jsou však relativně mírné ve srovnání se „super erupcemi“, které zaznamenaly mise NASA s názvem Kepler a TESS. Tyto „super záblesky“ pocházejí z hvězd a jsou 100 až 10 000krát jasnější než ty na Slunci.

Nedávná studie vedená výzkumným pracovníkem Gran Sasso Science Institute Manuelem Arcou Seddou a publikovaná v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society journal (MNRAS), vrhá nové světlo na mechanismy, které vedou ke vzniku záhadných středně-hmotných černých děr (IMBH). Jedná se o objekty s hmotností mezi několika stovkami a desítkami tisíc hmotností Slunce, které by mohly představovat spojení mezi jejich menšími příbuznými: hvězdnými černými dírami a superhmotnými obry, kteří obývají centra galaxií.

Kamera NIRCam vesmírného teleskopu Jamese Webba (JWST) odhalila malé, slabé galaxie splývající s většími v raném vesmíru a vyřešila záhadu detekovaného vodíkového světla, které mělo být zakryto. Tento objev, spolu s pokročilými simulacemi, vrhá nové světlo na formování a vývoj galaxií v raném vesmíru.

Astronomové pozorovali pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu HST za použití kamery WFC3 nejmenší exoplanetu, kde byla v její atmosféře detekována vodní pára. Planeta GJ 9827 d (Gliese 9827 d) s pouhým přibližně dvojnásobným průměrem než Země by mohla být příkladem potenciálních planet s atmosférou bohatou na vodu jinde v naší Galaxii.

Vrtulník NASA Ingenuity Mars Helicopter, který tvořil historii, ukončil svou misi na rudé planetě poté, co mnohonásobně překonal očekávání a uskutečnil o desítky letů více, než bylo plánováno. Zatímco vrtulník zůstává ve vzpřímené poloze a komunikuje s pozemními dispečery, snímky jeho letu z 18. ledna odeslané na Zemi tento týden ukazují, že jeden nebo více jeho rotorových listů utrpělo poškození během přistání a již není schopen dalšího letu.

Mezinárodní tým výzkumníků vedený Mungo Frostem z výzkumného centra SLAC v Kalifornii získal nové poznatky o vzniku diamantového deště na ledových planetách, jako je Neptun a Uran, a to pomocí rentgenového laseru European XFEL v Schenefeldu. Výsledky také poskytují vodítka ke vzniku komplexních magnetických polí těchto planet.

Astronomové si mohou položit některé z nejzákladnějších otázek, které existují; od toho, zda jsme ve vesmíru sami až po to, jaká je povaha tajemné temné energie a temné hmoty tvořící většinu vesmíru. Nyní velká skupina astronomů z celého světa staví dosud největší optický dalekohled – Extrémně velký dalekohled (ELT) – v Chile. Jakmile bude dalekohled v roce 2028 dokončen, mohl by poskytnout odpovědi, které změní naše znalosti o vesmíru. Úvodní fotografie pokračující výstavby dalekohledu ELT byla pořízena v polovině roku 2023.

Astronomové objevili nejstarší pozorovanou černou díru, která se datuje od úsvitu vesmíru, a zjistili, že „požírá“ svou hostitelskou galaxii až k smrti. Mezinárodní tým vedený univerzitou v Cambridge použil vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST) k detekci černé díry, která pochází z doby 400 milionů let po Velkém třesku, tedy z období před více než 13 miliardami let. Výsledky, o nichž hlavní autor Roberto Maiolino říká, že jsou „obrovským skokem vpřed“, jsou uvedeny v časopise Nature.