Aktuality AK

Vědci objevili pod povrchem Marsu seismickou signaturu, která naznačuje něco překvapivého – v horní části kůry planety může stále existovat kapalná voda. Tento vzrušující výzkum pochází od mezinárodního týmu vědců: Weijia Sun a Yongxin Pan z Ústavu geologie a geofyziky Čínské akademie věd, Hrvoje Tkalčić z Australské národní univerzity a Marco G. Malusà z Univerzity Milano-Bicocca.

Energetická neutrina ze vzdálené galaxie naznačují překvapivý původ: atomy helia rozrušené ultrafialovým světlem v blízkosti černé díry, což mění to, co jsme si mysleli, že víme o kosmických výtryscích. V hlubokém vesmíru se energetická neutrina obvykle objevují spolu se záblesky záření gama. Galaxie NGC 1068 se však chová jinak – vysílá silný proud neutrin s překvapivě malým množstvím záření gama, což vědcům přináší kosmickou záhadu.

Protoplanetární disky jsou vesmírné školky, kde se z vířících prstenců plynu a prachu obklopujících mladé hvězdy rodí nové planety. Tyto dynamické struktury, které se obvykle rozkládají na vzdálenost stovek astronomických jednotek, představují nejranější fázi vzniku planetárních systémů. V těchto discích se srážejí a slepují drobné prachové částice, které se postupně mění v oblázky, pak v balvany a nakonec v planetární zárodky v procesu zvaném akrece. Jak tyto zárodečné planety rostou, vytvářejí v disku mezery a spirálovité vzory a zanechávají za sebou stopy, které mohou astronomové detekovat pomocí výkonných radioteleskopů, jako je ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) a vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST).

Vodní led má velký vliv na vznik obřích planet a může být také dodáván kometami na plně zformované kamenné planety. Pomocí dat z infračerveného spektrografu NIRSpec na palubě kosmického dalekohledu Jamese Webba (JWST) nyní astronomové zjistili přítomnost krystalického vodního ledu v disku prachového materiálu, který obklopuje hvězdu HD 181327.

Profesor Heino Falcke a jeho kolegové z Radboud University ve své práci z roku 2023 ukázali, že nejen černé díry, ale i všechny ostatní objekty ve vesmíru se mohou „vypařit“ prostřednictvím procesu podobného Hawkingovu záření. Po této publikaci autoři obdrželi mnoho dotazů, jak dlouho bude tento proces trvat. V nové studii vypočítali, že konec vesmíru nastane přibližně za 10^78 let, pokud se bere v úvahu pouze záření podobné Hawkingovu. To je doba, kterou potřebují bílí trpaslíci – nejtrvalejší nebeská tělesa – k rozpadu prostřednictvím záření podobnému Hawkingovu. Předchozí studie, které tento efekt nebraly v úvahu, stanovily dobu života bílých trpaslíků na 10^1100 let.

Polární záře na Jupiteru jsou stokrát jasnější než ty, které vidíme na Zemi, tvrdí tým astronomů pod vedením Jonathana Nicholse z University of Leicester. Polární záře vznikají, když vysokoenergetické částice pronikají do atmosféry planety v blízkosti jejích magnetických pólů a srážejí se s atomy plynu. Polární záře na Jupiteru jsou nejen obrovské, ale také stokrát energetičtější než obdobné úkazy na Zemi.

Co když jeden z nejzákladnějších předpokladů kosmologie – že vesmír vypadá ve všech směrech stejně – není ve skutečnosti pravdivý? Pomocí nového přístupu k datům z evropského teleskopu Euclid hledají vědci v ohybu světla vzdálených galaxií varovný signál, který by mohl přepsat pravidla kosmologie.

Černé díry nakonec nemusí mít singularity! Vědci zkoumají nové modely – včetně těch bez horizontů událostí – které zpochybňují klasickou fyziku. Díky pozorováním nové generace bychom mohli konečně nahlédnout, co se za nimi skrývá.

Astronomové využívající soustavu radioteleskopů NSF Very Large Array (VLA) spatřili obrovský tok plynu v blízkosti HW2 – masivní protohvězdy vzdálené 2 283 světelných let ve hvězdotvorné oblasti Cepheus A – který umožňuje rychlý růst protohvězdy.

Bouřlivá černá díra v galaxii NGC 4945 nejen pohlcuje materiál, ale také ho vysokou rychlostí vyvrhuje ven. Tyto výtrysky se při vzdalování zrychlují a ukazují, jak černé díry utvářejí osud galaxií. NGC 4945, nádherná spirální galaxie vzdálená více než 12 milionů světelných let, skrývá divoké tajemství: ve svém středu má dravou černou díru. Toto supermasivní monstrum nejenže pohlcuje hmotu, ale také ji neuvěřitelnou rychlostí vyvrhuje ven, čímž vytváří výtrysky, které unikají samotné galaxii.