Aktuality AK

Jádra neutronových hvězd obsahují hmotu o nejvyšších hustotách v našem vesmíru. Tato vysoce stlačená hmota může projít fázovým přechodem, kdy se jaderná hmota roztaví na dekonfigovanou kvarkovou hmotu a uvolní své základní kvarky a gluony. V současné době však není známo, zda k přechodu skutečně dochází uvnitř alespoň některých neutronových hvězd. V nové studii fyzikové z University of Helsinki, University of Stavanger, Flatiron Institute a Columbia University kvantifikovali tuto pravděpodobnost kombinací informací z astrofyzikálních pozorování a teoretických výpočtů.

Kosmická loď Dream Chaser společnosti Sierra Space pojmenovaná Tenacity je připravena na demonstrační let k ISS v roce 2024, který zahrnuje dopravu nákladu a různé testy na oběžné dráze, aby byla zajištěna její provozní připravenost pro budoucí mise. NASA a Sierra Space se připravují k prvnímu letu kosmického raketoplánu Dream Chaser k Mezinárodní vesmírné stanici. Bezpilotní nákladní kosmické letadlo má v roce 2024 zahájit svou demonstrační misi na orbitální komplex jako součást komerčních zásobovacích služeb pro NASA.

Vzácný hvězdný systém se šesti exoplanetami byl odhalen pomocí mise ESA s názvem CHEOPS (CHaracterising ExOPlanet Satellite). Tento objev je zvláště cenný, protože orbitální konfigurace planet ukazuje, že systém se od svého vzniku před více než miliardou let do značné míry nezměnil. Satelit ESA poskytl klíčová data pro pochopení záhadného systému exoplanet, který výzkumníky po léta mátl.

Nové snímky z přístroje Near-Infrared Camera (NIRCam) na palubě vesmírného teleskopu Jamese Webba (JWST) ukazují planetu Uran, její systém prstenců a některé z jeho 27 měsíců. Připojený Webbův snímek výtečně zachycuje sezónní severní polární čepičku Uranu, včetně světlé, bílé vnitřní čepičky a tmavého pruhu ve spodní části polární čepičky. Na tomto snímku jsou také viditelné matné vnitřní a vnější prstence Uranu, včetně nepolapitelného prstence Zeta – extrémně slabého a difuzního prstence nejblíže k planetě.

Vesmírný dalekohled NASA s názvem James Webb Space Telescope (JWST) objevil rekordního malého hnědého trpaslíka, který je jen třikrát až čtyřikrát větší než Jupiter. Toto zjištění zpochybňuje současné chápání tvorby hvězd a má důsledky pro studium exoplanet a klasifikaci těchto nebeských těles. Na připojeném obrázku je umělecký koncept hnědého trpaslíka.

V prosinci 2022 mise NASA nazvaná MAVEN pozorovala vzácnou sluneční událost, která způsobila, že sluneční vítr doslova „zmizel“. To vedlo k významným změnám v atmosféře a magnetosféře Marsu, včetně jejich expanze. Vědci, ohromeni novými daty, vytvořili pracovní skupinu, která měla tento fenomén zkoumat. Sonda MAVEN detekovala jedinečnou sluneční událost, která drasticky ovlivnila atmosféru Marsu a poskytla životně důležité náhled do interakce planety se slunečními jevy.

Astronomové z NASA a Washingtonské univerzity odhadli celkové rychlosti vnitřního ohřevu a hloubky možných podpovrchových oceánů pro 17 planet, které mohou být studenými oceánskými planetami – exoplanetami s nízkou hmotností s povrchovými teplotami a/nebo hustotami, které odpovídají ledovým povrchům a značnému množství vody. Stejně jako ledové měsíce v naší vnější Sluneční soustavě mohou být tyto planety astrobiologicky významnými světy, které pod svými ledovými povrchy ukrývají obyvatelná prostředí.

Při příležitosti 1000. marťanského dne na rudé planetě vozítko Perseverance nedávno dokončilo průzkum starověké říční delty, která obsahuje důkazy o jezeře, které před miliardami let naplnilo kráter Jezero. Šestikolový robot dosud shromáždil celkem 23 vzorků, které odhalují geologickou historii této oblasti Marsu.

Na publikovaném obrázku je výtvarné zpracování Magellanova hvězdného proudu. Nejbližší sousední galaxie Mléčné dráhy – Malé a Velké Magellanovo mračno – jsou zobrazeny na pravé straně obrázku. Jak se tyto galaxie pohybují směrem doprava, plynný Magellanův proud se za nimi valí, proplétá se a táhne se po jižní obloze. Ilustrace také ukazuje 13 červených obrů objevených v Magellanově hvězdném proudu.

Dva malé měsíce Marsu, Phobos (asi 22 km v průměru) a Deimos (asi 13 km v průměru), představují záhadu pro vědce po celá desetiletí a jejich původ nadále zůstává předmětem debat. Někteří astronomové navrhli, že mohou být tvořeny zbytkovými úlomky vytvořenými planetou nebo velkým asteroidem při nárazu na povrch Marsu. Opačná hypotéza však naznačuje, že měsíce jsou asteroidy, které byly zachyceny gravitační silou Marsu a byly uvězněny na jeho oběžné dráze.